Mary Ann Shaffer, Annie Barrows – Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů je první a zároveň poslední knihou anglické spisovatelky Mary Ann Shafferové.
Tato bývalá knihovnice napsala Spolek přátel krásné literatury pod zážitky
a dojmy z cesty na ostrov Guernsey v roce 1976. Téměř po třiceti
letech začala rukopis psát. S vydáním ji pomáhala neteř a zároveň
spisovatelka Annie Barrowsová. Mary Ann se vydání knihy nedočkala, neboť umírá
ve svých třiasedmdesáti letech. Dokončení publikování se ujala Annie a kniha
tak spatřila světlo světa v roce 2008.
Spolek je román v dopisech. Autorce prý přišel tento
způsob nejsnazší. Já se musím přiznat, že je to poprvé, co jsem četla knihu s touto
formou a už teď vím, že nebude patřit mezi mé oblíbené způsoby vypravování.
Děj nás zavede do Anglie. Je rok 1946, krátce po válce a
mladá spisovatelka Juliet se snaží prorazit i jinak, než jen jako autorka zábavných
esejů. Radí se proto se svými přáteli Susan a Sidney.
Nápad ale přijde tak
říkajíc sám od sebe. Juliet obdrží dopis od jistého Dawseyho Adamse z Guernsey...
Guernsey je ostrov, ležící v Lamanšském průlivu. Za
války byl izolován, a ačkoliv se jednalo o britské území, všechna jejich výroba
i nadvláda nad ostrovem byla v rukou nacistických okupačních vojsk.
Dawsey píše Juliet o Spolku krásné literatury a bramborových
koláčů. Vysvětluje, jak vznikl a postupně ji seznamuje s dalšími členy
spolku. Ti jí následně také píšou. Juliet má tedy široký zdroj informací i námět
na novou knihu. Opustí svého milého Marka a rozhodne se na ostrov vydat, aby
načerpala atmosféru a získala ucelený obraz o ostrově a jeho obyvatelích.
Na ostrově se seznamuje s různorodými osudy i životem.
Tak jako všude i zde se objevují závistivci, pomlouvači, kšeftmani, opilci,
dobrodruzi.
Příběh nás zavede ke jménu Elizabeth McKennaová. Tato žena
se zamilovala do německého vojáka, když odjel zpět do války, zjistila, že je
těhotná. Stal se z ní vyvrhel (spustila se s nepřítelem, neprovdala
se, svobodná matka). Později Elizabeth ukrývá německého zajatce. Možná chtěla
to své provinění odčinit, možná ale jen cítila potřebu, nicméně byla odhalena,
zatčena a poslána na pevninu do vězení. O její dceru Kit se starají členové
Spolku…
Každý má na Elizabethin osud svůj pohled. Někteří ji litují,
jiní chápou, někteří (spíše některé) jí pohrdají…. I to se snaží Juliet zachytit do své knihy.
Mimo
knihu se rodí také vztah mezi Juliet a Dawseyem, který končí jak jinak než
happyendem.
A to je v podstatě vše.
Příběh není nikterak složitý a téma je zpracováno velmi jednoduše.
A to je, myslím, velká škoda! Vždyť takový motiv o obyvatelích ostrova a jejich
osudech za druhé světové války by šel zpracovat tak zajímavě… Autorky ale zůstaly u červené knihovny v dopisovém
pojetí.
Na druhou stranu ale musím pochválit jazyk knihy. Text je psán citlivě,
vzhledem k tomu, že se děj odehrává ve 40. letech 20. století. Neobjevují
se zde moderní výrazy, i větná konstrukce odpovídá starší době. Líbilo se mi,
že postavy promlouvaly svým jazykem, tzn. že mluvily podle svého společenského postavení
či vzdělání. U nižších vrstev (zemědělců, řemeslníků,..) se objevují nespisovné
a hovorové výrazy, u výše postavených (obchodníků,..) je to přesně naopak. Jistě
za to může také překlad Martiny Káňové, který byl (až na drobné chyby v interpunkci
a v chybných písmenech – a to je spíše záležitost korektury) povedený.
Závěrem musím bohužel říct, že mě kniha nebavila a když jsem
pár dopisů přeskočila, vůbec mi to v pochopení děje nevadilo.
Kdo má ale rád červenou knihovnu, bude se Spolkem spokojený.
A něco navíc. Podle knížky vznikl v roce 2018 stejnojmenný film.
Hodnocení: 5 z 10
Komentáře
Okomentovat