Simona Bohatá – Všichni sou trapný
Do třetice vám představím knihu, která sice není úplně povídková, přesto se v ní rysy povídky objevují. Jak vypadal Žižkov v 80. letech pohledem puberťáků? Samotný název knihy Všichni sou trapný je už sám o sobě výmluvný.
Autorka Simona Bohatá (*1965) není žádným spisovatelským
nováčkem. Vystudovala Ježkovu konzervatoř, obor text a scénář. Na svůj debut si
ale musela počkat až do roku 2017, kdy vydala knihu Máňa a ti druzí. Příběh je
volně autobiografický, Bohatá vyrůstala ve Strašnicích a vzpomínky na dětství
dokázala zpracovat s lehce ironickým pohledem do knihy. Autobiografické
prvky můžeme vidět i v knížce z roku 2019 Všichni sou trapný.
Jak jsem již zmínila v úvodu, kniha není typickým
povídkovým souborem. Příběh je ale tvořen mozaikou různých příběhů a postav. Příběhy
se sice volně prolínají, ale každé postavě je věnovaná kapitola, ve které se detailněji
a lépe seznámíme samotné postavě. A tak se můžeme setkat s Bóžou a s Růžou
(nenechte se zmást, jsou to kluci), s Borkem, Křížkem, Martinem a s Vykysem,
se Šimonou a se Soňou a mnohými dalšími puberťáky, kteří bydlí šedivé Praze 80.
let, na Žižkově. Kromě věku a toho, že většina chodí do stejné školy, nebo alespoň
kamarádí ve stejné partě, je spojuje ještě jedno – přesvědčení, že všichni (a
hlavně dospělí) jsou trapní.
Kromě klasických problémů, které puberťáky potkávají (dospívání,
trable s láskou a s rodiči), se ale setkáváme i s normalizací,
jež se odrazila na každodenním životě našich hrdinů. Jedné zavřeli otce za
protistátní činnost, jeden bojuje s tím, že už otce nemá a že musejí s matkou
počítat každou korunu, jedna zase řeší luxus, který ji doma obklopuje a to, jak
k němu její rodiče přišli.
Bohatá v knize také nabízí pohledy do fungování
společnosti a jejího fungování (například v kapitole Pasťák). Jestli v knize
Máňa a ti druzí použila autorka alespoň lehkou ironii, ve Všichni sou trapný
nějaká nadsázka, ironie či sarkasmus chybí. Děj je syrový, povídky neveselé,
kulisy omšelé.
Autorčin styl psaní mi vyhovoval, používala srozumitelná a
přesto bohatá souvětí, nevadilo mi ani použití hovorových a nespisovných slov v mluvě
vypravěče.
Co mi ale dělalo problém je množství postav a vjemů, které v knížce
jsou. Upřímně, párkrát jsem se v ději i ztratila. Bohatá sice dokázala každou
postavu vykreslit a situaci popsat podrobně, ale v celé knize bohužel
jednotlivé příběhy trochu zapadly. Osobně bych uvítala, aby bylo v knížce třeba
o třetinu postav méně, zato by měly v knize větší prostor. K některým
příběhům/osudům bych se klidně vrátila a věnovala jim i samostatnou knížku.
Všichni jsou trapný je ale rozhodně zajímavou psychlogicky-sociální
sondou do života dospívajících v době normalizace. A i když se změnil
politický systém, zjistíte, že puberťáci se vlastně tolik nezměnili, protože i
dnes od nich slýcháváme, že všichni sou trapný.
Hodnocení: 8 z 10
Ukázka z knihy
Soukupka potom všem nařídila, že se s ní nemluví. Borkovi bylo tenkrát dost divný, že je to tý nový fuk, a vzpomněl si, jak se mu líbilo, že si furt čte. Jako by kolem ní
o přestávkách nelítala mokrá houba, jako by Soukupka
s ostatníma holkama nepořvávala dementní kraviny hlavně na Klímu a Růžu, jako by se kolem ní nervali naši kluci
s cikánama přeřazenejma z Komeňáku.
Borek došel na cestičku vinoucí se nad strání s plechovejma garážema a vydal se do kopce na plošinu na Křížku.
Stejně sem jí to dneska neměl řikat. Při vzpomínce na
to, jak se ztrapnil, ještě teď rudnul. Prej: „Hele, Šimono,
nechtěla bys se mnou chodit?“ Dal si sice bacha, aby byli
všichni ostatní dost daleko, ale stejně. Borek se zatetelil
radostí při vzpomínce, jak se usmála a řekla: „Jo, chtěla.“ Asi čekal víc, ale i to bylo dobrý, furt lepší, než když
mu vloni Soukupka na to samý odsekla: „Ses posral, né?“
Beztak to na Soukupku zkusil jenom proto, že kdyby to
třeba aspoň na tejden vyšlo, tak moh klidně vyprávět
před klukama, že jí sahal na kozy jako Slatina z devítky.
Soukupka to potom vyžvanila všem holkám a taky
řekla, že se šilhavcema nechodí, jako kdyby to byla furt
pravda. Borek si znova vzpomněl, jak musel v první třídě
nosit brejle s modrou klapičkou a jak se za to styděl. Ale
teď už nešilhá, akorát někdy, když je unavenej, a navíc jenom trochu. Soukupka je kráva a bude z ní štětka jako její
máma, to je na beton. Říkala to i Borkova máma a Borek
s ní výjimečně souhlasil.
zdroj ukázky: BOHATÁ, Simona. Všichni sou trapný. Brno: Host, 2019. ISBN 978-80-7577-971-7. s. 13
Komentáře
Okomentovat