Pavla Horáková – Teorie podivnosti
Už dlouho jsem si chtěla přečíst nějaký pořádný román. A tak jsem sáhla po Teorii podivnosti.
Spisovatelku Pavlu Horákovou (*1974) jsem zaregistrovala
prvně jako spoluautorku knihy Johana (2018). Mimo tvorbě pro dospělé se také
Horáková věnuje tvorbě pro mladé čtenáře. Pro děti a dospívající napsala mj.
knihy Hrobaříci a Hrobaři (2012) či Kecy v kleci (2010).
Největší úspěch ale zaznamenala právě s románem Teorie
podivnosti z roku 2018, za který v témže roce získala ocenění
Magnesia Litera.
Na román Teorie podivnosti se mi recenze psala opravdu hodně
složitě. Knížka je totiž opravdu jaksi podivná.
V románu se setkáváme s Adou Sabovou, mladou a
svobodnou vědkyní z Ústavu mezioborových studií člověka. Ada je zároveň vypravěčkou
celého příběhu. Ale o čem vlastně příběh je?
O podivnosti a teoriích. O podivnosti lidské, zvířecí, o
podivnosti míst, budov, náhod i snů. A o jejich teoriích.
Ada vnímá různé podivnosti, které ji během života provázejí
a snaží se je, jako správná vědkyně, pochopit a vysvětlit. Pomocí teorií,
samozřejmě. A tak se můžeme v románu zabývat teoriemi o energetických
místech ve městě, o logičnosti snů, o lidském těle, o chování zvířat anebo o
tom, proč zrovna v oblasti Šumperska se děje tolik nenormálních jevů.
Mimo tuto teoretickou linku je příběh lemován ještě linií lehce detektivní.
Ada se rozhodla vypátrat ztraceného syna své kolegyně Valérie, který měl prý odcestovat do Británie.
Mimo tyto dvě osy se v knize řeší i vztahy v rodině,
láska starých lidí i láska k sama sobě.
Ačkoliv se v knize řeší mnoho věcí, v podstatě se
v ději nic moc neděje a někdo by dokonce mohl tvrdit, že děj nemá vůbec spád
a že je knížka v podstatě o ničem. Mně ale tento způsob přišel velmi osvěžující.
V mnohém mi Teorie podivnosti a trochu podivná Ada
připomíná Amélii z Montmartru.
Příběh je místy vtipný, místy se mystický, místy prostě obyčejný.
I tak si ale myslím, že kdyby měla kniha o sto stran méně, v podstatě by se
nic nestalo.
Teorie podivnosti mě dostala nejen zdánlivými nepodstatnými
drobnostmi, kterých si Ada všímá, ale také krásným jazykem, kterým Horáková Teorii napsala.
Pokud rádi přemýšlíte nad dějem a zároveň vám nevadí, že si
děj plyne velmi pomalu, pak pro vás bude Teorie podivnosti tou správnou knihou.
Hodnocení: 9 z 10
Ukázka z knihy
„Věci povstávají z představ,“ zapsala jsem si toho rána do sešitu, kam si zaznamenávám sny. Chvíli jsem se na tu větu dívala, pak jsem ji podtrhla a zápisník zaklapla. V ten okamžik mi ta myšlenka přišla velkolepá. Seděla jsem na posteli a mžourala po místnosti. Všechny předměty v dohledu skutečně existovaly ze všeho nejdřív v mojí fantazii. I můj byt byl původně jen objektem mé touhy. Všechno tu vzniklo z myšlenek, snů a tužeb a zhmotnilo se za peníze, které jsem získala zas za jiné myšlenky. Zaváhala jsem, jestli ten výrok pochází z mojí hlavy, nebo jestli jsem ho někde četla a přivlastnila si ho. Radši jsem vstala a roztáhla závěsy. Ten výhled se neomrzí. Řada paláců s katedrálou, všechno pěkně usazené na návrší nad řekou. Panorama z poštovních známek a pohlednic, a jen pro pár šťastlivců každodenní výhled z okna. Měla jsem hlad, ale v chlebníku jsem našla jen prázdný sáček. Dveře do pokoje pro hosty byly zavřené. To znamená, 12 že bratr vyspává po tahu a v noci mi ještě stačil vyplenit kuchyň. Nechávám ho u sebe přespávat, když nemá střechu nad hlavou. Tedy pokud se mnou právě nikdo nežije. Což je zrovna teď. Brácha obvykle pobude pár týdnů, na moje útraty, a pak se zase přesune ke komukoli, kdo ho k sobě přivine. Bez ohledu na pohlaví, věk, národnost a postavení. Mladší bratr Gregor, plod pozdní vášně nebo selhání antikoncepce. Pomohl našim oddálit vyvrcholení manželské krize, jenže v překotných porevolučních letech jim byl tak trochu na obtíž, když měli oba spoustu starostí s novými kariérami a neurózami. A tak víc než k rodičům tíhne k nám, sestrám, hlavně ke mně, asi proto, že nejstarší Sylva žije už léta v cizině. Plánovaný nebyl nikdo z nás. Mohli nás klidně pojmenovat Nehoda, Chyba a Omyl, asi jako většinu našich vrstevníků. Možná většinu lidstva. Podzimní obloha nad Petřínem byla jasná a na západě bledl couvající měsíc jako sešlápnutý balón. Půldruhé hodiny poté mi mentol a líh v hltanu palčivě připomínaly, že jsem nesnídala. Odemkla jsem kancelář, hodila kabelku na parapet a zapnula počítač a rádio. Ženský hlas oznamoval: „…Další zprávy z domova: Policisté v Šumperku řeší neobvyklý případ zásahu bleskem. V bouři, která region postihla minulý měsíc, zasáhl elektrický výboj stádo krav, které nocovalo pod stromem, a všechny kusy usmrtil. Odborníci z veterinární správy konstatovali, že nic podobného nepamatují. Pod lípou zahynulo dvacetičlenné stádo hovězího dobytka. Statkář škodu vyčíslil na 300 tisíc korun. Podle odborníků je pravděpodobnost, že blesk zasáhne celé stádo, sice velmi malá, není to však vyloučeno. Pokud stojí zvířata těsně u sebe, může zapůsobit vodivost mokré země. A teď ze sportu…“
zdroj ukázky: HORÁKOVÁ, Pavla. Teorie podivnosti. Praha: Argo, 2018. Román (Argo). ISBN 978-80-257-2654-9. s. 11, 12
Komentáře
Okomentovat