Irena Dousková – Medvědí tanec
Irena Dousková se do čtenářského podvědomí zapsala především knížkami o Helence Součkové a jejím pohledu na léta normalizace. Knížka Medvědí tanec z roku 2014 je ale úplně něco jiného.
Dousková se pokusila vžít do doby Jaroslava Haška.
Dostáváme se do roku 1922. Jaroslav Hašek je už nemocný, a tak
se rozhodl přestěhovat se do Lipnice. I přes svůj zdravotní stav je stále schopný
psát, humorně reaguje na lipnické spoluobčany, přijímá své známé.
Román tedy líčí poslední měsíce Haškova života, zároveň ale
můžeme sledovat tvůrčí myšlení a psaní, které Haška doprovázelo při tvorbě
legendárního Švejka. Dousková se snažila zprostředkovat i osudy dalších
lipnických obyvatel a Haškových společníků. Na mě to chvílemi působilo, že se
Dousková pokoušela sepsat Tanec, jako by šlo o deníkové záznamy, tedy autentické
poznatky a vzpomínky.
Pro ozvláštnění je text proložen jak úryvky z dobových novin,
tak kousky divadelní hry, kterou napsal Hašek místním ochotníkům.
Autorka používá hezkou spisovnou češtinu, jež se k danému
tématu skvěle hodí.
Ač je Medvědí tanec mnohými označován jako nejlepší
literární počin, jaký Dousková napsala, mě bohužel nijak neoslovil.
Děj se zbytečně vlekl. Možná k tomu přispěla i celková
atmosféra z knížky. Blížící se Haškův konec, muž, který prožívá svůj labutí
tanec. Snaží se sice bavit okolí a rebelovat, zároveň má ale podle své ženy Šury
v noci výraz vyděšeného dítěte.
Pokud bych se zajímala o Haškův život, sáhla bych asi raději
po biografické publikaci. Medvědí tanec stojí ale na pomezí fikce a biografie,
a to mě osobně moc nebere.
Hodnocení: 6 z 10
Komentáře
Okomentovat