Zuzana Dostálová – Hodinky od Ašera
Hodinky od Ašera mě na první pohled zaujaly svou obálkou, a tak jsem si je zakoupila. Vyplatilo se mi v tomto případě soudit knihu podle obalu? Dozvíte se v recenzi.
Zuzana Dostálová (*1976) pro mě není úplně neznámá autorka. Spolupodílela se na knížce Johana (2018) – tam jsem se
s ní setkala prvně. Hodinky od Ašera (2018) je ale román, který tato
violoncellistka napsala celý sama.
Tiráž nám slibuje příběh současných
třicátnic a třicátníků. Co řeší? Jaké jsou jejich obavy a sny?
Ačkoliv ještě nespadám do této věkové
kategorie, těšila jsem se na chvílemi veselé, chvílemi smutnější vyprávění o
Heleně, její kamarádce Olze a Karlovi.
V první části knihy to tak opravdu
vypadalo. Dostálová nás zavedla na pražskou Letnou, do malé kavárny, starých
bytů s atmosférou a zajímavých pracovních pozic. Samozřejmě, že je vše
okořeněno láskou a problémy ve vztazích.
Hlavní představitelka Helena je novinářka
na volné noze a touží prožít lásku. Zamiluje se do malíře Jana, který je ale
doháněn traumaty z dětství a jejich vztah nemá budoucnost.
Co když se ale najednou objeví Karel?
Mladý muž s podnikavým duchem, zklamán bývalou přítelkyní a
s přesvědčením, že je z nevydařeného vztahu definitivně vyléčen?
A teď se dostáváme do druhé poloviny
knihy, kde se odehrává, bohužel, až moc předvídatelný, jasný a neoriginální
příběh o lásce dvou lidí, kteří, navzdory ranám osudu a zkouškám, jenž pro ně
život uchystá, spolu žijí šťastně až do smrti.
Škoda. Hodinky měly totiž větší potenciál
a Dostálová mohla s tak hezky rozvinutým dějem i povahou postav udělat
daleko zajímavější román.
A že by to opravdu zajímavé mohlo být! Vždyť
autorka se zde věnuje i takovým tématům, jako jsou domácí násilí či osobní
bankrot.
Hodinky pro Ašera pro mě zůstávají
průměrným románem, který ani nenadchne, ani neurazí.
Hodnocení: 6 z 10
Ukázka z knihy
Dobrý den, paní Horáková,
Vaši zakázku jsem předal kolegovi, ozve se do konce týdne.
Srdečně zdravím,
KH
Manželství do 158 liber…
Tak přece! Tak přece něco napsal, tolik doufala. Smutek najednou odcházel. Ještě teď musí odepsat, dokud je čas, dokud nepůjde Severin spát. Seděla před monitorem a vymýšlela odpovědi.
Milý pane Hönigu, dobrý večer… Ne, jinak. Dobrý večer, Karle. Ach bože.
Posadila se na postel. Najednou nedokázala napsat smysluplný vzkaz, ačkoliv ji psaní živilo. Hlavně aby neusnul!
Cosi ji ale teď napadlo. Zašátrala v knihovně a vyndala ji. Knížku s béžovým přebalem. Zalistovala, očima se zastavila na straně sto padesát tři a sedla k počítači.
Komentáře
Okomentovat