Alena Mornštajnová – Listopád
Doufala jsem, že mě LISTOPÁD vytáhne z takové čtecí krize. Podařilo se to? Dozvíte se v recenzi.
o autorce
Alenu Mornštajnovou už netřeba snad ani představovat. Za
těch pár let, co začala vydávat své knížky, si vydobyla své místo v oblibě
a kvalitě mezi českými spisovateli. Osobně se mi zatím líbily a četly velmi
dobře všechny její knížky určené dospělým čtenářům. Mornštajnová je takový lék
na mé čtenářské krize, při kterých mě čtení nebaví a nemůžu se k němu
přimět. Doufala jsem, že zabere i tentokrát. Zabrala. Román
Listopád (2021) je ale úplně jinou knížkou, než jsem o ní čekala.
listopad x listopád
I když jsem si samozřejmě přečetla anotaci, stejně jsem si
na začátku románu nedokázala moc představit, o čem Listopád bude.
Jsem porevoluční dítě, proto mám vzpomínky a prožitky ze
sametové revoluce pouze z vyprávění a archivních materiálů. Román Listopád
začíná v listopadu 1989, pár dní před 17. – dnem studentstva. Chystá se
velká povolená demonstrace studentů, chystají se na ní i Marie Hajná se svým
manželem. Malou dcerku nechají u Mariiných rodičů. Vždyť jsou za pár hodin oba
v pořádku doma, jenže…
thrillerové sci-fi
Tady právě nastává zvrat. Mornštajnová totiž pracuje
s myšlenkou, že se sametová revoluce nepovedla a komunistická strana
zůstala nadále u moci. Své odpůrce z většiny pozavírala a dál je úspěšně
likviduje. Trochu thriller, trochu sci-fi. Mariin muž byl
zatčen, stejně jako Marie, a oba byli odsouzeni za rozvracení republiky.
závěrem
Takové schéma jsem od Mornštajnové nečekala, překvapilo mě. A i když jsem od autorky už několik knížek přečetla, vlastně jsem se nedokázala pořádně začít, protože mi tento koncept a propojování žánrů nešlo. Nicméně se povedlo vzbudit ve mně obavy o postavy i napětí. Přesto mám ale raději, pokud je román psán jen v jednom žánru a nehraje si s fikcí.
Komentáře
Okomentovat