Novoroční úklid
Tři, dva,
jedna! Šťastný nový rok! Hurááá! Nový začal, pryč se starým. Ideální čas na úklid.
Však, neříká se přeci, uklizený byt, uklizená duše? No jasně! A proč nezačít
hned prvního. Je sice svátek a odpočinek po silvestrovské noci by se hodil, ale
Kateřina nechce otálet. Uvařila si konev ozdravného kopřivového čaje, pustila
si hudbu, na sebe natáhla pohodlné tepláky (protože co si budeme namlouvat, po
těch svátcích se nám všem jemně zdeformují tvary) a rozplánovala si úklid na
celý den. Martin odjel s kamarády hned ráno na lyžovačku, takže měla až do
večera volné pole působnosti.
"Hmm, začnu obývákem, kuchyň jakž takž jde, koupelna taky a skončím naší černou dírou, ložnicí a pracovnou. Bože, jak jsme mohli nashromáždit takových papírů. To než roztřídím, to bude panečku!" Katka se hned pustila do úklidu.
V poledne jí pípla smska od Martina: JE NAM ZIMA A SPOUSTA LIDI, POJEDEME DRIV, VE TRI JSEM DOMA. PUSU M.
"No nazdar!" zhrozila se Kateřina: "Jsem sotva v půlce a Martin si nesmí všimnout, že jsem něco vyhodila. S tím hromaděním a opatrováním starých věcí je hrozný..." S rychlostí blesku doklidila kuchyň a vtrhla do pracovny. Úklid musí stihnout během dvou hodin. Její výkonnost stoupla o sto otáček. Z počátku se snažila každý papír prohlédnout a pročíst a určit tak, který uschovat a který vyhodit, ale po hodině to začala vzdávat. "Musím přidat, z devadesáti procent to bylo stejně všechno na spálení, tak o nic nejde." Vzala do náruče hromadu listů, které jen zběžně prolítla očima a nesla ji ke kamnům. Vhodila ji do ohně a s úlevou pozorovala, jak se plameny zmocňují papírů. Teď už jen doklidit a hotovo. Stihla to. Ještě ji zbyl čas udělat si kafe a mohla očekávat toho jejího horala. Zítra mají výročí. Jsou spolu pět let! Na dárky nikdy moc nebyli, ale letos by si Kateřina přála jet k moři a tak ji napadlo, že by si mohli nadělit společný dárek - dovolenou u moře. Už se viděla na pláži. Teplo a léto milovala a tyhle české zimy ji dělaly problémy.
V tu chvíli přišel Martin. Zmrzlý, hladový a unavený. Padl vedle ní na gauč a pár minut jen koukali do blba. Když Martin procitl, otočil se na Kateřinu a povídá: "Něco pro tebe mám!" a zasvítila mu při tom očička. "Vím, že máme výročí až zítra, ale já ti to chci dát už teď. Zavři oči, já si pro to doběhnu do pracovny." Kateřina se příjemně podivila, poslusně zavřela oči a poslouchala, jak Martin ve vedlejší místnosti šráduje s šuflíky sem a tam a něco usilovně hledá.
Hledání nepřestávalo, ba naopak. K tomu se začaly přidávat výkřiky: "Kde to je? Kam jsem to mohl dát? Vždyť to tu není! To jsem blázen! Káčo, neuklízela jsi tady?" Káča otevřela oči a začala mít nepříjemné tušení. "Já? Neee. Jen jsem trochu ty papíry, co tu byly všude poházené, sebrala a nějaké spálila..." řekla na svou obranu. Do Martina jako když uhodí blesk. "Co cože? Spálila? A takovou velkou bílou obálku jsi neviděla?" "Takovou tu, jak na ni bylo fixem napsáno: nepotřebné?" tázala se pomalu Kateřina: "Tak tu jsem spálila... Bylo v ní něco důležitého?" Martin jen sedl na židli: "Jo, naše dovolená u moře! Chtěl jsem tě překvapit, vím, jak bys jela ráda k moři a koupil jsem zájezd už před týdnem. Byl v akci.."
No prostě, někdy se vyplatí s úklidem tolik nepospíchat...
autorka povídky: Dominika Podvolecká
"Hmm, začnu obývákem, kuchyň jakž takž jde, koupelna taky a skončím naší černou dírou, ložnicí a pracovnou. Bože, jak jsme mohli nashromáždit takových papírů. To než roztřídím, to bude panečku!" Katka se hned pustila do úklidu.
V poledne jí pípla smska od Martina: JE NAM ZIMA A SPOUSTA LIDI, POJEDEME DRIV, VE TRI JSEM DOMA. PUSU M.
"No nazdar!" zhrozila se Kateřina: "Jsem sotva v půlce a Martin si nesmí všimnout, že jsem něco vyhodila. S tím hromaděním a opatrováním starých věcí je hrozný..." S rychlostí blesku doklidila kuchyň a vtrhla do pracovny. Úklid musí stihnout během dvou hodin. Její výkonnost stoupla o sto otáček. Z počátku se snažila každý papír prohlédnout a pročíst a určit tak, který uschovat a který vyhodit, ale po hodině to začala vzdávat. "Musím přidat, z devadesáti procent to bylo stejně všechno na spálení, tak o nic nejde." Vzala do náruče hromadu listů, které jen zběžně prolítla očima a nesla ji ke kamnům. Vhodila ji do ohně a s úlevou pozorovala, jak se plameny zmocňují papírů. Teď už jen doklidit a hotovo. Stihla to. Ještě ji zbyl čas udělat si kafe a mohla očekávat toho jejího horala. Zítra mají výročí. Jsou spolu pět let! Na dárky nikdy moc nebyli, ale letos by si Kateřina přála jet k moři a tak ji napadlo, že by si mohli nadělit společný dárek - dovolenou u moře. Už se viděla na pláži. Teplo a léto milovala a tyhle české zimy ji dělaly problémy.
V tu chvíli přišel Martin. Zmrzlý, hladový a unavený. Padl vedle ní na gauč a pár minut jen koukali do blba. Když Martin procitl, otočil se na Kateřinu a povídá: "Něco pro tebe mám!" a zasvítila mu při tom očička. "Vím, že máme výročí až zítra, ale já ti to chci dát už teď. Zavři oči, já si pro to doběhnu do pracovny." Kateřina se příjemně podivila, poslusně zavřela oči a poslouchala, jak Martin ve vedlejší místnosti šráduje s šuflíky sem a tam a něco usilovně hledá.
Hledání nepřestávalo, ba naopak. K tomu se začaly přidávat výkřiky: "Kde to je? Kam jsem to mohl dát? Vždyť to tu není! To jsem blázen! Káčo, neuklízela jsi tady?" Káča otevřela oči a začala mít nepříjemné tušení. "Já? Neee. Jen jsem trochu ty papíry, co tu byly všude poházené, sebrala a nějaké spálila..." řekla na svou obranu. Do Martina jako když uhodí blesk. "Co cože? Spálila? A takovou velkou bílou obálku jsi neviděla?" "Takovou tu, jak na ni bylo fixem napsáno: nepotřebné?" tázala se pomalu Kateřina: "Tak tu jsem spálila... Bylo v ní něco důležitého?" Martin jen sedl na židli: "Jo, naše dovolená u moře! Chtěl jsem tě překvapit, vím, jak bys jela ráda k moři a koupil jsem zájezd už před týdnem. Byl v akci.."
No prostě, někdy se vyplatí s úklidem tolik nepospíchat...
autorka povídky: Dominika Podvolecká
Komentáře
Okomentovat