Každoroční celoroční hon
Léto je
vlastně taková milosrdná příprava na podzimní dny, které leckomu mohou přivodit
stavy deprese nebo alespoň mrzutosti a unavenosti. Odpočítáváme dny, kdy
vypadneme na pár dní dovolené, které si přes celý rok pečlivě šetříme. Kufry
zabalíme sice s přehledem za den dva, ale vybalujeme je dva týdny. Znovu
při tom absolutně nechápeme fyziku a její pojetí času. Do dovolené vše
utíkalo děsně rychle a teď se nám do ničeho nechce. A stejně tak jako broučci
se celé jaro a léto dřou, aby v zimě mohli nerušeně chrápat, i my lítáme
jak s petardou u zadku a blázníme na zahradách, abychom vše do podzimu
stihli. V podstatě, když se o letních prázdninách opalujeme, říkáme našemu
tělu: „Dobře si toho sluníčka užij a nasaj hodně bronzu, za chvíli je podzim a
máš utrum.“ Chodíme na houby, aby nás v říjnu zahřála poctivá bramboračka,
sbíráme jahody a jiné plody, abychom alespoň z marmelády na chlebu cítili
znovu léto, a sušíme seno, abychom dokázali, že se jako správní hospodáři
dokážeme v následujících měsících postarat o králíky a další zvířectvo.
A tak se takhle dál honíme a hladíme naše ego, abychom na podzim obstáli sami
před sebou. A i když se zpočátku může zdát, že se nám tento letní hon vydařil,
obvykle tak v listopadu dochází k mírné deziluzi. Bronzové opálení je
tatam a vy si opět nemůžete vzít bílou košili, neboť v ní vypadáte jako
umrlec. Do hub se, v lepším případě rodina, v horším případě červi,
pustila s vervou a skoro nic nezbylo, marmelády taky mizí nezvyklou
rychlostí a králíci, ti prevíti, se tak rozežrali, že ze sena zbylo pár otepí.
Asi čekají tuhou zimu. Ostatně stejně jako vy, protože i vám se neobvykle
rychle přeměnilo vaše potem a slzami vypracované letní tělo na jakousi
neforemnou péřovku, kterou opět zakrýváte svetry, bundami a volnými tričky.
V televizi se místo reklam na opalovací krémy a na cestovní kanceláře,
lákající turisty do teplých krajin, objevují reklamy na pastilky proti
nachlazení, na čokolády, po nichž bude den příjemnější a na čaje, které vás
zahřejí. Říkáte si, že alespoň burčák přináší podzimní pozitivum, jenže při
jedné jeho koupi vás pěkně natáhnou a při druhé vám exploduje v kuchyni.
Až možná ten třetí vypijete bez úhony.
Hon tedy skončil. Jestli úspěšně, či nikoliv, to je velmi individuální. Nicméně podle množství vyslechnutých rozhovorů ve většině případů neúspěšně. A to přichází další zatěžkávací zkouška – Vánoce. Zbylá letní energie je nenávratně v čudu, čaje nepomáhají, stejně tak ty nemožný pastilky proti nachlazení, které jsme polykali v naději, že s nimi nás tentokrát žádná chřipajzna, ta baba jedna pravidelná, nedostane a za které jsme v lékárnách utratili nekřesťanské peníze. Proč jsme je jen kupovali? Teď nám ty čtyři stovky budou chybět do vánočních prémií a zase si nebudeme moct koupit toho svítícího soba, jenž zajistí ty pravé Vánoce a vánoční pohodu. Už si nezkrátíme cestu na zastávku přes trávu, neboť ta se proměnila v cosi odporně hnědého a břitkého. A stejně jako předešlé roky, kdy jste si říkali, že tipy na dárky pro vaše milované budete zjišťovat už od léta a kupovat průběžně od října, lovíte i letos 20. prosince chudáka nebožátko Ježíška na internetových obchodech a jako magoři, kteří utekli docentu Chocholouškovi, objednáváte už i úplné blbosti, jen abyste podarovali všechny, na kterých vám tolik záleží. Začíná předhánění se, kdo upeče kolik druhů cukroví, samozřejmě že čím víc, tím lepší jste hospodyňka. A tak dále s celou rodinou pokoušíte vaši vůli a pevné odhodlání, že letos nebudete jako nezřízený konzumenti požírat všechny ty dobroty. Že jste stejně podlehli, zjistíte natvrdo na jaře. Pak taky jako blázni uklízíte, myjete okna, lezete po štaflích a věšíte záclony, na kterých byste se nejradši občas sami pověsili. Na vyluxovaný koberec krásně dopadá jehličí ze stromku, při zabíjení kapra se pocáká i to čerstvě umyté okno. Náhle je otázka zabíjení a vraždění zase o něco aktuálnější. Ale klid, pusa pod vánočním jmelím a Tři oříšky v televizi vše spraví.
Po silvestru a dvou měsících doznívání zimy si na konci února kupujete předražené sněženky, bledule a narcisy, s nadějí, že tím donutíte jaro, aby přišlo v pokud možno v co nejkratší době. Už je jedno, co si vezmete na sebe, protože vaše kůže hraje bílo zelenou barvou a do těla vám někdo musel tajně napumpovat alespoň kubík vzduchu, protože kolem pasu máte napevno připevněnou pneumatiku (a ne jen jednu). A zase běžíte do lékárny, kde vám prodají, a zase za ty nekřesťanský prachy, pilulky, po kterých se vám vrátí krev do žil, zdravá barva do kůže a alespoň jeden miligram energie, kterou jste za předešlý půl rok dokázali vypotřebovat. A zase nic. A sakra, zas vám budou ty tři čtyři stovky chybět, až si budete chtít koupit nový plavky, protože do těch loňských se přeci zákonitě nemůžete vejít. V předchozích měsících se na novinových stáncích objevovaly časopisy s titulky typu: Originální vánoční dekorace a Nápady na vánoční dárky. Nyní se můžeme v každém magazínu dočíst o: Originální metodě cvičení, po kterých zaručeně zhubnete nebo o Zdravém a dietním jídelníčku, který si prostě zamilujete. Máte chuť tenhle never ending story ukončit. Jdete do nejbližší cukrárny a objednáte si rakvičku (Tu, jak má šlehačku i uvnitř, prosím!) a znuděně si sednete, protože se stejně nedá nic jiného dělat, neboť stále jen prší a prší a jaro, jak je vidět, ještě neráčilo dojít. A myslíte na Velikonoce, o nichž si každý myslí svý a které, trochu z úcty k dodržování tradic a trochu z tlaku obchoďáků a zvyku nakonec připravíte. Když budete mít štěstí, budete po pomlázce zdravá celý rok, když ne, nevadí, pastilky na podzim vás zachrání. Hurá, jaro konečně dorazilo. A vy nemůžete otevřít okno, protože je všude plno pylu a hluku ze sekaček, se kterými nadržení sousedi drandí zahrady sem a tam, protože se po té dlouhé zimě nemohli dočkat. Neoblíknete si tu krásnou jarní sukni, protože za a) jste se buď vy zvětšila, nebo za b) sukně zmenšila. A stalo se i to přes to, že ta sukně stála víc, než jste chtěla a i přes to, že vám prodavačka tvrdila, že je to elastický materiál. A nic naplat, nepomůžou ani silonky tmavší barvy, ani o odstín tmavší make-up. Bílá jste stále stejně.
Alespoň že už se oteplilo a nám svitla naděje, že máme dva měsíce do léta a tím pádem šedesát dnů na to, abychom se dostali do formy. Když jdeme kolem cukráren, hrdě otočíme hlavu od výlohy a pak, už méně hrdě, sežerem na posezení celou Milku. Když míjíme v obchodech nové letní kolekce, pevně sevřem peněženku, abychom z ní nevyndali ani korunu a pak si v akci koupíme trojbalení Milky, protože to se přeci vyplatí. Osobní váhu odsuneme do kouta a pro jistotu přes ni přehodíme ještě něco, aby nás nedráždila. Odpíráme si nezdravé dobroty a místo nich kupujeme zelné saláty, které jsou sice zdravé, ale svíčková s knedlíkem to prostě není. S vypětím všech sil se nám jakž takž podaří přiblížit se k nějaké představě o ideálu naší krásy a života a přede všemi slibujeme, že si tohle léto užijeme naplno, že se honit už nebudem a že přeformátujeme svoje hodnoty.
A hurá, je léto!
Hon tedy skončil. Jestli úspěšně, či nikoliv, to je velmi individuální. Nicméně podle množství vyslechnutých rozhovorů ve většině případů neúspěšně. A to přichází další zatěžkávací zkouška – Vánoce. Zbylá letní energie je nenávratně v čudu, čaje nepomáhají, stejně tak ty nemožný pastilky proti nachlazení, které jsme polykali v naději, že s nimi nás tentokrát žádná chřipajzna, ta baba jedna pravidelná, nedostane a za které jsme v lékárnách utratili nekřesťanské peníze. Proč jsme je jen kupovali? Teď nám ty čtyři stovky budou chybět do vánočních prémií a zase si nebudeme moct koupit toho svítícího soba, jenž zajistí ty pravé Vánoce a vánoční pohodu. Už si nezkrátíme cestu na zastávku přes trávu, neboť ta se proměnila v cosi odporně hnědého a břitkého. A stejně jako předešlé roky, kdy jste si říkali, že tipy na dárky pro vaše milované budete zjišťovat už od léta a kupovat průběžně od října, lovíte i letos 20. prosince chudáka nebožátko Ježíška na internetových obchodech a jako magoři, kteří utekli docentu Chocholouškovi, objednáváte už i úplné blbosti, jen abyste podarovali všechny, na kterých vám tolik záleží. Začíná předhánění se, kdo upeče kolik druhů cukroví, samozřejmě že čím víc, tím lepší jste hospodyňka. A tak dále s celou rodinou pokoušíte vaši vůli a pevné odhodlání, že letos nebudete jako nezřízený konzumenti požírat všechny ty dobroty. Že jste stejně podlehli, zjistíte natvrdo na jaře. Pak taky jako blázni uklízíte, myjete okna, lezete po štaflích a věšíte záclony, na kterých byste se nejradši občas sami pověsili. Na vyluxovaný koberec krásně dopadá jehličí ze stromku, při zabíjení kapra se pocáká i to čerstvě umyté okno. Náhle je otázka zabíjení a vraždění zase o něco aktuálnější. Ale klid, pusa pod vánočním jmelím a Tři oříšky v televizi vše spraví.
Po silvestru a dvou měsících doznívání zimy si na konci února kupujete předražené sněženky, bledule a narcisy, s nadějí, že tím donutíte jaro, aby přišlo v pokud možno v co nejkratší době. Už je jedno, co si vezmete na sebe, protože vaše kůže hraje bílo zelenou barvou a do těla vám někdo musel tajně napumpovat alespoň kubík vzduchu, protože kolem pasu máte napevno připevněnou pneumatiku (a ne jen jednu). A zase běžíte do lékárny, kde vám prodají, a zase za ty nekřesťanský prachy, pilulky, po kterých se vám vrátí krev do žil, zdravá barva do kůže a alespoň jeden miligram energie, kterou jste za předešlý půl rok dokázali vypotřebovat. A zase nic. A sakra, zas vám budou ty tři čtyři stovky chybět, až si budete chtít koupit nový plavky, protože do těch loňských se přeci zákonitě nemůžete vejít. V předchozích měsících se na novinových stáncích objevovaly časopisy s titulky typu: Originální vánoční dekorace a Nápady na vánoční dárky. Nyní se můžeme v každém magazínu dočíst o: Originální metodě cvičení, po kterých zaručeně zhubnete nebo o Zdravém a dietním jídelníčku, který si prostě zamilujete. Máte chuť tenhle never ending story ukončit. Jdete do nejbližší cukrárny a objednáte si rakvičku (Tu, jak má šlehačku i uvnitř, prosím!) a znuděně si sednete, protože se stejně nedá nic jiného dělat, neboť stále jen prší a prší a jaro, jak je vidět, ještě neráčilo dojít. A myslíte na Velikonoce, o nichž si každý myslí svý a které, trochu z úcty k dodržování tradic a trochu z tlaku obchoďáků a zvyku nakonec připravíte. Když budete mít štěstí, budete po pomlázce zdravá celý rok, když ne, nevadí, pastilky na podzim vás zachrání. Hurá, jaro konečně dorazilo. A vy nemůžete otevřít okno, protože je všude plno pylu a hluku ze sekaček, se kterými nadržení sousedi drandí zahrady sem a tam, protože se po té dlouhé zimě nemohli dočkat. Neoblíknete si tu krásnou jarní sukni, protože za a) jste se buď vy zvětšila, nebo za b) sukně zmenšila. A stalo se i to přes to, že ta sukně stála víc, než jste chtěla a i přes to, že vám prodavačka tvrdila, že je to elastický materiál. A nic naplat, nepomůžou ani silonky tmavší barvy, ani o odstín tmavší make-up. Bílá jste stále stejně.
Alespoň že už se oteplilo a nám svitla naděje, že máme dva měsíce do léta a tím pádem šedesát dnů na to, abychom se dostali do formy. Když jdeme kolem cukráren, hrdě otočíme hlavu od výlohy a pak, už méně hrdě, sežerem na posezení celou Milku. Když míjíme v obchodech nové letní kolekce, pevně sevřem peněženku, abychom z ní nevyndali ani korunu a pak si v akci koupíme trojbalení Milky, protože to se přeci vyplatí. Osobní váhu odsuneme do kouta a pro jistotu přes ni přehodíme ještě něco, aby nás nedráždila. Odpíráme si nezdravé dobroty a místo nich kupujeme zelné saláty, které jsou sice zdravé, ale svíčková s knedlíkem to prostě není. S vypětím všech sil se nám jakž takž podaří přiblížit se k nějaké představě o ideálu naší krásy a života a přede všemi slibujeme, že si tohle léto užijeme naplno, že se honit už nebudem a že přeformátujeme svoje hodnoty.
A hurá, je léto!
Komentáře
Okomentovat