Kamila Hladká – Hornické vdovy
Letos zaznamenal velký úspěch román Šikmý kostel, který zavádí čtenáře do prostředí černého hornického Ostravska. Rok předtím upoutala pozornost knížka s podobnou tematikou – Hornické vdovy. A právě o nic bude dnešní recenze.
O KOM, O ČEM
Název knížky je výmluvný. Prvotina editorky Kamily Hladké
(*1981) je sondou do minulosti žen, kterým těžba černého zlata zasáhla fatálně do života.
Vzala jim muže, manžely. Osudové okamžiky, které jim nadobro zůstaly
v paměti, převyprávěly do knihy. Kniha je doplněna o zajímavou předmluvu
historika Martina Jemelky, který se tématu hornictví věnuje.
SVĚDECTVÍ S EMOCEMI I BEZ NICH
Hladká oslovila osm žen napříč generací, aby se svěřily se
svými vzpomínkami na své muže, o které v rychlosti blesku přišly. A tak tu
najdeme výpověď vdovy, jež přišla o manžela v dole Dukla v roce 1961
a vedle ní příběh vdovy, která muže pochovala po důlním neštěstí v roce 2013,
zpovědi žen ve věku od 80 do 40 let.
Ačkoliv se nedá čekat, vzhledem k tématu, že bude
vzpomínání růžové, překvapil mě, jak o svých mužích ženy (tedy některé) vyprávěly.
Bez patosu, bez iluzí.
V příbězích se nám totiž poodkrývají i partnerské vztahy
mezi manžely. Dozvídáme se, jak spolu začali randit, jak se k jejich vztahům
stavěli rodiče, zda měli děti…
Snad v každém druhém příběhu ale narazíte na problémy,
které stály za rozpady těchto manželství. Hlavními důvody byly sklony k alkoholismu,
které v některých případech dokonce přešly i v násilnické povahy manželů. A
právě v těchto příbězích jsem u vypravěček postrádala (možná pochopitelně)
nějaké emoce k následné smrti. Jako by vypravěčka vyprávěla jen něco, co
si přečetla někde v novinách, jako by se jí to vůbec netýkalo.
Emoce byly naopak velmi patrné (a je to opět pochopitelné) u
žen, které prožívaly s manžely klidný a idylický vztah. U těchto
vypravování bylo jedno, zda se tragédie stala před deseti lety nebo před šedesáti,
rána se ještě nezahojila.
VYPRÁVĚNÍ BEZ UPRAVENÍ
Autorka Hladká s ženami nevedla řízený rozhovor. Prostě
je nechala vyprávět. Nezasahovala. Nevím, zda to nebylo trochu na škodu.
Rozhodně to ale knize přidává na autentičnosti. Mně ovšem dělalo občas trochu
problém orientovat se v textu. Vdovy vyprávěly o osudné dni a najednou odskočily
do doby seznámení, či do současnosti.
TVRDÉ ŽENY, KTERÉ NETOUŽÍ PO LÍTOSTI
Přesně tak mi hrdinky knihy Hornické vdovy přišly. Za svůj
život zažily nejednu ránu, se kterou se musely vypořádat a zdá se, že nestojí o
žádnou lítost. Berou to prostě jako věc, která se stala a zpět se vzít nedá.
Prostě, život jde dál (jak tam několikrát bylo zmíněno).
Hornické vdovy jsou rozhodně zajímavým svědectvím, které
patří do naší současné historie. Na takovou to knížku ovšem musíte mít náladu.
Komentáře
Okomentovat