On-line nakupování a já

 

Nikdy neříkej nikdy. Odříkaného chleba největší krajíc. Napadají vás nějaká další podobná přísloví? Někdy je prostě jedno jak moc zásadoví jste, někdy jste prostě nuceni své postoje změnit.

Já jsem toho dokonalým příkladem. Byla jsem zapřisáhlým odpůrce on-line nakupování. Nechápala jsem ho. Jak si někdo může koupit zboží, aniž by ho předtím viděla na živo? A oblečení? Absolutně nemyslitelné. To já nikdy takhle kupovat nebudu. Vše si radši v klidu vyzkouším. Jenže, to by nesměl přijít covid.

Když jsem před rokem nastupovala do školství, korona už nějakou dobu frčela. Jako správná ženská jsem si nakoupila několik modelů, abych se konečně vzhlédla ve svých bývalých učitelkách.

V říjnu nás zavřeli. Doma. Až do května. Měla jsem si radši nakoupit tepláky a mikiny, blesklo mi hlavou. A opravdu. Po pár měsících mi opravdu docházel domácí oděv a já stála před prekérní situací. Jak si opatřit oblečení, když nikde nic otevřeného nebylo? On-line nakupování? Ještě jsem odolávala. A odolávala jsem asi další dva dny, než jsem podlehla.

Najednou mi vůbec nevadilo, že si oblečení nemohu zkusit, že musím platit poštovné a že budu mít trable s případným vrácením.

Přiznávám bez mučení, že se mi tento způsob nakupování zalíbil. A ovlivnil. Takový výběr ze všech e-shopů včetně https://mallpay.cz/ z pohodlí domova. Z tepláků jsem přešla na nakupování šatů a halenek (co kdyby nás najednou pustili zpátky do škol) a kávy. Dokonce jsem si on-line koupila i květiny! Před rokem něco nesmyslného. Snažila jsem se k tomu přistupovat s odporem a sebezapřením, ale prostě to nešlo. 

Kde že jsou moje ideje a přesvědčení? Utekly, jako když píchnete balónek.

A co je na tomhle mém příběhu vůbec nejhorší? Že jsem u on-line nakupování zůstala dodnes, i když už dávno můžeme chodit osobně do obchodů.

Nikdy se někdy změní na často.

A někdy je to docela prima.

zdroj obrázku: www.pixabay.com