Lenka Horňáková-Civade – Marie a Magdalény

Ženský úděl napříč generacemi i napříč dobou. Takový je román Marie a Magdalény z roku 2017. A právě o něm bude má další recenze.

Spisovatelka Lenka Horňáková-Civade (*1971) psala Magdalény ve francouzštině, v originále Giboulées de soleil, a vydala je již v roce 2016. Sama se ale postarala o překlad knížky do češtiny a tak se o rok později mohli z Magdalén radovat i čeští čtenáři.

Magdalény bychom klidně mohli nazvat generačním románem, věnovaným ale výhradně, a především ženské linii. Kniha je dělena do tří částí (podle jmen hlavních hrdinek) a jak jsem již zmínila, zabývá se osudy žen jedné rodiny, které spojuje jedno. Narodily se jako nemanželské děti, vyrůstaly bez otců.

V čele všech žen stojí Marie. Rázná, přímá, porodní bába, vdova. Ona je pro svou dceru Magdalénu oporou, ale zároveň i nelítostným zrcadlem reality, ve které se Magdaléna ocitla.

V první části románu se dostáváme do poválečného období. Komunisté vyhráli volby, nastává čas nových pořádků i nových vztahů. Magdaléna sice slouží na statku statkáře, politika ji ale nezajímá. Život se ale otočí v okamžiku, kdy prožije krátký ale hluboký vztah se synem statkáře Josefem. Když statkář odmítne podrobit majetek kolektivizaci, odstěhuje se i Josefem za zbytkem rodiny do Vídně. Magdaléně tak zbyde jediné, sen o Vídni, láska k Josefovi a nenarozené dítě. To si, i na Mariin protest, rozhodne nechat. Dceru pojmenuje Libuše.

Libuše ale nevyrůstá u maminky Magdalény, ale u babičky Marie (Magdaléna je ještě mladá, musí pracovat, později si založí další rodinu). Dostáváme se do období šedesátých let. Libuše prožívá první lásky, ale také šok, který nastane při okupaci vojsk varšavské smlouvy. Ještě větší šok zažije při lynči sovětského vojáka, se kterým měla první milostný prožitek. Následné znásilnění nevlastním otcem je pro Libuši naprosté zoufalství. Těhotenství a porod dcery Evy sice Libuše prožívá v manželství s Petrem, jeho jméno ale Evině rodném listu nenajdeme.

S Evou se dostáváme do doby normalizace. Jako dítko živé dělá mamince Libuši trochu starosti, do školy ale nastoupí bez problémů. Jen svým dětským rozumem nedokáže pochopit pár věcí: proč maminka říká prababičce Marii maminko, proč nemá jméno tatínka v rodném listě, proč maminka a babička Magdaléna nemají rády dědečka….

Horňáková v knize ukazuje řadu citlivých témat, která byla kdysi (a možná i dnes) tabu: znásilnění, potraty, domácí násilí, rozvody i tzv. sňatky z rozumu. Ve společenské rovině se dotýká předsudků (nemanželské děti), v rovině politické zase toho, jak mohou odlišné názory rozvrátit vztahy v rodině, ale i v celé vesnici.

Přemýšlela jsem i o symbolice názvu. A ačkoliv jsem k tomu nikde přímo nenašla autorčin komentář, předložím vám můj názor. V Bibli najdeme Mariino neposkvrněné početí – tady, v příběhu, je sice jasné, že se Magdalénin biologický otec někde je, od dětství ho ale neviděla a Marie tak dítě vychovávala sama. Kdo byl Magdaléniným otcem, nikdo neví… Magdaléna (v Bibli též uváděna jako Marie Magdaléna) je známa jako opatrovnice Ježíše Krista, také ale jako ta, ke které se obracejí zkroušené a svedené.

Kniha je psána v ich formě (každá hrdinka vypráví svůj příběh). Do děje se mísí také myšlenky žen a jejich osobní názory. O to možná složitější pro mě, alespoň z počátku, bylo pochopení příběhu.

Pokud by vás zajímaly další publikace od této česko-francouzské autorky, sáhněte například po knize

Provence jako sen (2017) či po novinkách Lanýže (2018) a Grófka (2019).

PS: Marie a Magdalény si můžete také poslechnout jako audioknihu. V roce 2017 ji skvěle namluvily Valerie Zawadská, Tereza Bebarová a Lucie Pernetová.

Stylem mi kniha Marie a Magdalény trochu připomínala knihy od Aleny Mornštajnové. Možná je to tím, že stejně jako Mornštajnová se i Horňáková zabývá ženským osudem na pozadí historických zvratů. To ale vůbec nebrání tomu, abyste si Marii a Magdalény přečetli. 

Silné téma, které je dobře zpracované, se totiž nikdy nepřejí (nepřečte 😉).

Hodnocení: 9 z 10

Webové odkazy

• Více informací o knize
• Rozhovor s autorkou