Alena Mornštajnová – Slepá mapa

Ačkoliv teď čtenářská veřejnost žije její novinkou Tiché roky, já sáhla po jejím debutu Slepá mapa. A Alena Mornštajnová u mě opět zabodovala.

Slepá mapa spatřila světlo světa již v roce 2013. A jak jsem již zmínila, byla to autorčina prvotina.

Jelikož jsem četla knížky od Mornštajnové na přeskáčku – nejdříve Hanu, poté Hotýlek, teď Slepou mapu (já vím, já vím…), věděla jsem, že, podobně jako u předešlých knih, mohu čekat rodinnou ságu na pozadí dějinných zvratů minulého století. Mám pocit, že takto zpracované téma je u českých autorů velmi oblíbené (vzpomeňme třeba na Lenku Horňákovou-Civade a její Marii a Magdalény nebo Johanu od tria autorek). 

Musím říct, že se spíše věnuji příběhu samotnému a dějinné události trochu vypouštím. Ony se totiž ve všech příbězích objevují ve stejném kontextu a pokud čtete už třetí čtvrtou knížku, ve které se řeší stejná historická situace stejně, přijde vám to na jedno brdo…

Nicméně Mornštajnová umí i historii do děje začlenit jemně a s citem, tak, že to nepůsobí násilně a prvoplánově.

Slepá mapa je vyprávěna z pohledu tří žen jedné rodiny.

První hrdinka Anna nás zavede do konce rakousko-uherského mocnářství, do okamžiku, kdy vznikala Československá republika.  Anna je žena dobrosrdečná, milující, pečující, usměvavá, optimistická. Spolu s ní se seznámíme s Antonínem, láskou jejího života. Společně prožili sice ne příliš dlouhý, ale zato láskyplný a rodinný život.

Jejich dcera Alžběta je žena realistická a pragmatická. Své mládí prožila mezi prací v krejčovské dílně a péčí o domácnost, kterou musela převzít po své předčasně zesnulé matce. Život jí zkomplikuje nejen rodinná situace, ale také vztah s českým Němcem Hansem. Válka jí ale přinesla i ne příliš vydařené manželství, léta poválečná zase trpké zklamání z politického vývoje. Ale i v té chvíli si zachovala chladnou hlavu a zařídila se po svém.

Poslední hrdinkou románu je Anežka, Alžbětina dcera. S ní se dostáváme do období let šedesátých až po léta devadesátá. Anežka zažije přímý kontakt s StB.

Ve Slepé mapě se ale setkáváme i s dalšími tématy, které dodávají knize na atraktivnosti. Mornštajnová nás zavádí do prostředí protinacistického odboje, řeší téma spolupráce s StB, emigrace (ať už zdařilé či nikoliv) i domácího násilí. A všechna tato prostředí a osudy dokáže propojit a navázat na životy obyčejných lidí.

Slepá mapa se nedočkala takových ovací jako později Hana. Nicméně si myslím, že se Haně dokáže vyrovnat.

Pokud jste milovníky románů z českého prostředí, nevoní vám moc sentimentálnost a patos (a to u Mornštajnové velmi oceňuji!) a rádi si osvěžíte i české dějiny, pak je pro vás Slepá mapa trefa do černého!

A já se těším na Tiché roky!

Hodnocení: 9 z 10

Webové odkazy

Více informací o knize

Rozhovor s autorkou