komentář: Utíkej a třeba vyhraješ!

Nedávno jsem byla více méně nechtěným divákem běžeckých závodů. Seděla jsem si na lavičce, chytala bronz i vitamín D, četla si Respekt a ukusovala kokosovou Fidorku.

A zatím co já si krátila čekání celkem v pohodě a v klidu, přede mnou běhaly upocené postavy.

Nejdříve jsem si myslela, že jsem se nachomýtla jen u nějaké části tratě, ale když jsem stejné běžecké trikoty rozpoznala dvakrát třikrát za sebou, došlo mi, že běžci běhají stále tam a zpátky, a tak zase pořád dokola.

No řekněte mi, co na tom běhu všichni vidí?

Tedy, já jsem se vloni v létě taky pokusila běhat (pod vlivem všech těch motivačních citátů o tom, jak se při běhu uvolňují endorfiny, vypíná mozek, úžasně relaxuje a napadají nové myšlenky). Říkala jsem si, uběhnu alespoň tři sta metrů (jsem realista, vím, co dokážu!). Říkala jsem si, poběžím si v klidu, budu pravidelně dýchat, budu běh střídat s chůzí…

Nebudu vám nic nalhávat, vydržela jsem to jeden týden a můj rekord byl přesně 753 uběhnutých metrů (zaplať pán bůh za chytré telefony a za jejich ještě chytřejší aplikace!). I když, o běhu v mém podání by asi každý profi běžec dost pochyboval.

Nepatřím mezi nadšené sportovce, ač si v létě ráda zajezdím na kole, zaplavu, v zimě zalyžuju. Jsem, takříkajíc, rekreační sportovec. A naprosto mi to vyhovuje.

Abych při běhání sem a tam zažívala pocit nirvány (jak o tom u běžců často čtu), musel by se stát zázrak!

Nejsem ani typ Forresta Gumpa, takže ani hecování: „Utíkej Forreste!" na mě nezabírá.

Stejně tak se nejmenuji Kateřina, takže se rozhodně nechystám pouštět si do uší motivační písničku Utíkej Káčo, utíkej!

V budoucnu ani nehodlám dohánět ztracené mládí. Spokojeně budu sedět na lavičce s Respektem a Fidorkou.

K mému štěstí nyní bohatě stačí, když doběhnu autobus, chystající se k odjezdu, když stihnu utéct před deštěm, když doběhnu do obchodu dřív, než si zavřou na polední pauzu. A když se mi tohle všechno podaří – vyhrála jsem. A žádnou medaili k tomu nepotřebuju.

Ale kdo ví, třeba letos v létě zase podlehnu těm větám, že: Neměřte se mezi sebou, i jeden kilometr je taky dost. Běhejte pro sebe a pro radost, a zkusím zase běhat.

Jakože doopravdy!

foto zdroj: www.pixabay.com