kolektiv autorů – Město mezi zelenými kopci
Povídkové soubory jsou fajn. Člověk může číst povídky s větším časovým odstupem a nemusí udržet v hlavně spletité děje. Od antologie Město mezi zelenými kopci, vydané v roce 2018, jsem očekávala přesně něco takového. Jenže…
Těšila jsem se na barvité a
rozmanité povídky, ze kterých bude léto doslova sálat, zvláště, když měly být
tematicky letně laděny.
I jména autorů slibovala příjemné
počtení. Vždyť kdo by se netěšil na Alenu Mornštajnovou, Michala Viewegha,
Miloše Urbana či Pavlu Horákovou.
Výsledkem bylo ale zklamání.
Z osmi povídek se mi do paměti hlouběji nevryla ani jedna z nich.
Možná jsem lehce naivní, ale
k létu si spíše zařadím veselé a vtipné čtení, než lehce melancholické vyprávění. A takovýto nádech si zachovaly téměř všechny příběhy.
Vedle již uvedených autorů se
s v antologii zvěčnili: Ivana Myšková, Martin Goff, Petr Staněk a Klára
Notaro.
Mým favoritem mezi povídkami ve Městě
mezi zelenými kopci je povídka Ve vlastní šťávě.
Ačkoliv se jedná o útlou, sto dvacet
stran dlouhou knížku, najít jen jeden příběh, který mě zaujal, je opravdu málo.
Škoda, těšila jsem se na víc...
PS: Tak schválně, až budete Město číst, dejte mi vědět, jak se knížka líbila vám. 😊
Hodnocení: 5 z 10
Komentáře
Okomentovat