Za bílého ptáčka a za propojenější svět!

Dnešní den bych mohla také nazvat jako Den, kdy jsem se připojila na Twitter.

zdroj obrázku: www.pixabay.com

O tom, že existují i jiné sociální sítě, než jakými jsou Facebook a Instagram, jsem samozřejmě věděla už dlouho. A o tom, že mezi nimi figuruje i jistý Twitter, jsem věděla taky. 

Nikdy jsem ale nějak pořádně nepochopila, jakou funkci má vlastně zastávat.

Sdílet fotky? To přeci mohu dělat na Instagramu.

Komentovat aktuální dění a události? Na tom přeci funguje Facebook.

Upřímně jsem brala tohoto bílého ptáčka (jakože znak Twitteru, rozumějte…), jako ušmudlanou Popelku všech jeho slavnějších kolegů.

Jenže, ejhle!

Všimli jste si někdy třeba toho, jak (jestli tedy vůbec) se vám proměnili lidé, které na sociálních sítích sledujete?

Já si to uvědomila nedávno. Když začínala éra sociálních sítí, měla jsem mezi těmi, které jsem sledovala (mimochodem, stále ve mně slovo „sledovat/sledující“ budí takový divný pocit… :D ), asi 90% celebrit. Lépe řečeno celebrit typu Leoš Mareš, Shopaholic Nicol, Jirka Král, Gigi Hadid atd.

Postupem času mě jednoduše přestali bavit.
A zaměřila jsem se na lidi, kteří se věnují oblastem mně blízkým. A tak Leoše a spol nahradili novináři, zpravodajské servery, spisovatelé, dobré restaurace a normální lidé.

Tím jsem si připomněla existenci Twitteru. A tak jsem se připojila. Beru to jako další zdroj informací i legrace. Protože všechny sociální sítě by se, podle mě, měly brát především jako jakási forma odpočinku. 
Nerada bych se dotkla některých uživatelů sociálních sítí, kteří považují tyto kanály jako zdroj opravdového života.
Tento článek je psán s humorem a nadhledem. A ten potřebujeme všichni jako sůl! 

Jak řešíte sociální sítě vy?