Pro poutníka

Něco mě šimrá,

tam pod nosem.

Kouknu, jsi to ty,

kreslíš po mě prstem obrazce

a šeptáš mi,

že tvoje jsem.

Něco mě šimrá,

tady na čele.

dívám se,

jak hraješ si nesměle,

na poutníka po mém těle.

Něco mě šimrá,

tu na tváři.

Dělám, že nic,

a tak se netvař

dotčeně,

že nesměji se

praštěně

a užívám si

chvíle tvého bloudění

a tajemných kreseb

do mých linek.

Uložím si tě,

uložíš si mě

do vzpomínek.

Někdo mě šimrá,

tu,

na duši,

u srdce.

Jsi můj poutník,

tak zůstaň se mnou.

Už se nesluší,

nechávat mě tu opuštěnou.

- září 2018 -

autorka básně: Dominika Podvolecká