komentář: Anonymní svět tady a teď

Nikdy jsem si nemyslela, že i já budu řešit problémy, které nám virtuální online doba přinesla. Tedy to, že anonymní svět internetu okusím na vlastní kůži. I když by mi leckdo mohl říct: „A čemu se, holka, divíš?!“

zdroj: www.pinterest.com

Ráda píšu. Proto jsem ostatně založila i tento blog.

Před rokem jsem si řekla, že by nebylo na škodu získávat na mé psaní i nějakou zpětnou vazbu. Tu vždycky považuji u jakékoliv práce, kterou dělám, za velmi důležité, a především přínosné do dalšího snažení.

Rozhodla jsem se tedy, že se budu účastnit literárních soutěží. Abych viděla, jak na tom jsem v širší konkurenci. Příjemným plusem mnoha literárních soutěží je to, že dostanete zpětnou vazbu od porotců, tedy od fundovaných a zasvěcených lidí.

Protože ale ne vždy stihnu poslat soutěžní dílko včas do uzávěrky, nebo mi zadané téma prostě nevyhovuje a nevymyslím k němu ani větu, objevila jsem, po několika diskuzích na facebookových skupinách, pár webů, kam můžou amatérští spisovatelé přispívat. Odměnou jim jsou tzv. „tipy“ a komentáře.

Myslela jsem si, že se setkám s věcnými názory a podmětnými připomínkami.

Jenže… chyba lávky!

A právě v tomhle okamžiku se střetávají mé dosavadní zkušenosti s anonymitou internetu.

Mezi komentáři, které příspěvky chválily (a přiznejme si, koho by chvála nepotěšila, že?) se objevily také komentáře od rádoby kritiků a odborníků. Přes výrazy, že se jedná o odpad a že by se měl autor raději zahrabat hluboko pod zem, že jde o slabomyslný pokus o jakousi poezii, až po vulgarity nejvyššího stupně. 

Nejdříve jsem takovéto komentáře ignorovala, poté jsem se na ně snažila odpovídat (slušně, samozřejmě!).

Pak mě to ale přestalo bavit. Nemám potřebu obhajovat se před někým, jehož přezdívka na webu se skládá ze tří písmen a jednoho čísla, a ze kterého mnohdy ani nezjistíte, zda se jedná o ženu či muže a jakým titulem/právem, si dovoluje takto hodnotit.

Nedalo mi to, a tyto „komentátory“ jsem si našla i u jiných příspěvků. Výsledek je všude stejný. Urážlivé poznámky, které nemají s objektivní kritikou pranic společného.

Abyste mě správně pochopili, já neodmítám kritiku! Naopak, jsem za ní ráda. Co ale postrádám, a proč píšu tento komentář je, že se nejedná o konstruktivní kritiku! A to mi vadí!

Už na gymnáziu nám naše učitelka kladla na srdce, že kritika není hana. Jak je vidět, mnohým uživatelům nejen tato poučka chybí.

A tak jsem vzpomněla na všechny ty anonymní komentáře, které jsou vulgární, urážející, často na hraně zákonů.

Ty komentáře, které se objevují na zpravodajských serverech, pod příspěvky o nehodách, lidských neštěstí, nebo jen pod příspěvky, které vyjadřují jiný názor, než má anonymní komentátor.

Myslím, že nám všeobecně chybí úcta a pokora. Že si mnoho z nás nedokáže připustit, že nejen on má pravdu a že musíme respektovat i jiné názory a hodnoty. A že zde máme sice svobodu projevu a máme právo vyjádřit svůj názor, ale že i to přináší určitý závazek.

Být slušní. A pak už nebude potřeba, schovávat se za anonymitu internetu.

A jak reagujete na negativní (či vulgární) komentáře vy?