Julie Caplin – Kavárna v Kodani
Jakožto milovnice kaváren, kávy, knížek, svíček a hezkých dekorací, by pro mě knížka Kavárna v Kodani měla být trefou do černého. Bylo tomu opravdu tak? Dozvíte se v recenzi.
Britská spisovatelka Julie Caplin vydala Kavárnu v Kodani již v roce 2018. Českého překladu od Jany
Chartier se kniha dočkala téhož roku. Ve stejném roce se vydání i české
verze dočkala další knížka Pekárna v Brooklinu. V současné době
připravuje nakladatelství Grada další Caplinin román Cukrárna v Paříži.
Caplin nás seznamuje s PR manažerkou
Katie. Po neúspěchu v práci i v osobním životě se rozhodne, že přijme
nabídku na pracovní cestu do Dánska, do Kodaně. Do státu, který proslavil hygge,
žijí zde nejšťastnější lidé na světě, a dokonce tu mají i Institut pro výzkum
štěstí.
Katie odjíždí do Kodaně s partou
novinářů, kteří mají (stejně jako ona), navázat nové pracovní kontakty a
posbírat nápady na nové články. Zároveň ale všichni poznávají také novou
kulturu a hlavně způsob života, který ovlivní i jejich dosavadní žití a
přemýšlení o něm.
Teď by bylo na čase, vysvětli si, co je to
vlastně to hygge, o kterém v Kavárně primárně jde.
Hygge je způsob života, který proslavili zejména Dánové. Odtud se rozšířil nejdříve do skandinávských států, pak do zbytku Evropy a následně ho objevil celý svět.
A v čem že kouzlo spočívá? Ve
vytváření příjemného, hezkého a vkusně zdobeného bydlení. Dánové totiž věří, že
prostředí, ve kterém žijeme, má přímý vliv na naši povahu. Tedy, obklopujeme se
pouze hezkými věcmi, příjemnými materiály a dobrým jídlem či pitím, musíme
zažívat jakýsi pocit vnitřního uspokojení, který se na nás projeví i navenek.
Jak prosté, že?
Typické jsou pro hygge svíčky, klasické
skandinávské vzory na látkách (takové ty vlnky, vločky…), přírodní materiály,
skořicové šneky (z listového těsta), horká čokoláda a káva, měkké deky a
ponožky, pletené svetry světýlka. Tak co? Aplikujete hygge styl doma i vy? Jako
zdroj inspirace a dalších poznatků, kterými se Dánové řídí a mají tak
šťastnější život, doporučuji knížku: Hygge.
A zpátky ke Kavárně v Kodani. Katie
postupem času zjistí, že způsob, kterým až dosud žila, ji nenaplňuje tak, jak
by si představovala a rozhodne se, že se vlivu hygge poddá. A to zejména poté,
co se seznámí s majitelkou kavárny Evou. Eva je žena, jež je snad sama
ztělesněním pojmu hygge. Klidná, vyrovnaná, otevřená, užívající si života.
Katie se ale také potká s Benem. Přes počáteční odtaživost až lehkou
nevraživost se mini nakonec vyvine vztah vzájemné sympatie… A vypadá to, že si
zpátky do Londýna neodveze jen vůni kávy a skořicových šneků, hygge náladu, ale
i novou lásku.
Knížku jsem četla v době, kdy jsem
hledala nějaké oddychové čtení. Takže jsem vlastně ani složitý příběh či
psychologické propracování postav u Kavárny nevyžadovala. Jedná se opravdu do
čtivý romantický příběh (ale ne zase červená knihovna), při kterém se možná
lehce zasníte a také možná lehce zanudíte. To se alespoň stalo mně.
Troufnu si
říct, že kdyby autorka ubrala pár drobných příběhů (které s dějem stejně
nijak nesouvisí), byla by Kavárna ještě lepší knížkou, než je teď.
Pokud jste tedy romantické duše, nechce se
vám u knížky nijak extra přemýšlet a rádi se ponoříte do kouzla hygge, pak je
pro vás Kavárna v Kodani tou správnou volbou.
Hodnocení: 7 z 10
Ukázka z knihy
Naklonila jsem hlavu, aby to vypadalo, že mě to zajímá,
a snažila se zamaskovat své vzrůstající zklamání.
„Obrátil se na nás Lars Wilder.“
„Vážně?“ zamračila jsem se. Kvůli tomuto dánskému
podnikateli tweetovaly před třemi měsíci všechny londýnské PR agentury jako o život, v horečné snaze získat jeho
projekt.
„Odešel od…“ pronesla jméno jednoho z našich největších konkurentů. „Pořád hledá někoho, kdo mu udělá reklamní kampaň k otevření dánského obchodního domu.
Nebyl spokojený s jejich návrhy. Hledá čerstvý přístup.
Skvělá příležitost, jak se předvést.“
„Ale?“ zeptala jsem se, protože jsem cítila, že za tím
něco bude.
„Chce to odprezentovat pozítří.“ „Za dva dny?“ To si snad Megan dělá legraci. Jenže nedělala, myslela to úplně vážně. Přípravou prezentací obvykle
trávíme několik týdnů: vymazlené PowerPointy, obrazová
část na lesklém papíře a spousta rešerší ohledně situace
na trhu.
„V poledne se vrací do Dánska. Chce se tady stavit před
odletem. Chystala jsem se mu zavolat a říct mu, že to nezvládneme, ale…“
„Já to udělám.“ Já tomu zatracenému Joshovi a vedení
ukážu.
„Vážně?“
„Jasně,“ odpověděla jsem. O. K., jsem sice naprosto šílená, ale nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem to nezkusila.
„Nikdo od tebe nečeká, že ten projekt získáš, samozřejmě, ale bude vypadat dobře, když ho rovnou neodmítneme.
Jestli do toho půjdeš, získáš spoustu bodů. Vaříme z vody,
ale musíme mu ukázat, že se snažíme.“
„Jak zní zadání?“ zeptala jsem se a zase se narovnala.
Nemám co ztratit. Můžu si jen polepšit.
Vytáhla jediný bílý list. Tázavě jsem se na ni podívala.
Kde je ten obvyklý dokument se spoustou stránek plných
statistik, titulků a mezititulků v různých, atraktivních fontech, obsahující všechny možné informace o etice a hodnotách firmy a nejrůznější doplňující údaje včetně čísla bot
generálního ředitele?
Hjem
Přenést podstatu hygge
do Velké Británie, na Marylebone High Street
„To je všechno?“ zírala jsem nevěřícně na jednoduchý nadpis, který se na čistě bílém papíře vyjímal jako stopy ve sněhu. Tohle má být moje velká příležitost. Určitě si ze mě dělá
legraci. To je, jako by mi dali nůžtičky na nehty a chtěli,
16
abych s nimi upravila fotbalové hřiště na finále ve Wembley.
Na tohle že se smrskla moje kariéra a šance ukázat Joshovi,
zač je toho loket?
Komentáře
Okomentovat