Daniel Majling – Ruzká klazika
Tato recenze nebude nijak dlouhá. Ruzká klazika to totiž nepotřebuje.
Slovenský spisovatel Daniel Majling (*1980) na sebe upozornil
již svou prvotinou Rudo (2015), ve které zkombinoval komiks s černým humorem
a s existencialismem. V podobném duchu se nesla i knížka Ruzká
klazika (2017), i když tentokrát se čtenář musí spokojit jen s úvodní ilustrací
obálky od Pala Čejky. O český překlad se postaral Ondřej Kavalír. A jestli vás Majling
zaujme, stejně jako mě, určitě se podívejte i po jeho nových knížkách Zóna
(2018) a Unesení (2019).
Jedná se vlastně o soubor povídek, které Majling jako by
vytrhl ze života ruských spisovatelů minulého století. Setkat se tedy můžete s Lvem
Nikolajevičem Tolstým, Antonem Pavlovem Čechovem či Fjodorem Michajlovičem
Dostojevským.
Abych to upřesnila. Povídky jsou psány jakože dobovým jazykem,
nebo lépe řečeno syntaxí, jako by autor popisoval scénu ze života ruských
klasiků.
Příběhy jsou ale postaveny ab absurdum. Vztahy se slepicí či psem,
milostné vzplanutí, erotické hrátky, životní ztroskotání, odcizení, nepochopení,
to vše v Ruzké klazice najdete.
Výhodu budou mít čtenáři, kterým ruská klasika jako taková
není cizí, avšak ani klasikovým analfabetům nebude čtení dělat problém.
U Ruzké klaziky se budete smát, možná chvílemi i červenat.
Ačkoliv Majling popisuje nesmyslné situace a hraje si pouze s vlastní fantazií,
přijdou vám jeho povídky až neuvěřitelně živé a reálné.
Jestli se říkalo, že každá správná domácí knihovna by měla
obsahovat alespoň pár děl od ruských klasiků, pak já říkám, že každý současný
čtenář by si Ruzkou klaziku měl určitě přečíst.
Hodnocení: 9 z 10
Komentáře
Okomentovat