Lucie Konečná – Vířivka

Vířivka. Takhle útlý, a přitom tak silný příběh jsem dlouho nečetla. Knížku jsem přečetla během jedné noci. Jinak to nešlo.

Spisovatelku Lucii Konečnou (*1969) můžeme znát i jako scénáristku a televizní autorku. Na svém kontě má mj. seriály Svatby v Benátkách či Ordinaci v růžové zahradě. Ač bych nijak nechtěla snižovat kvalitu a úroveň seriálové tvorby, Konečná mi se svým debutem Vířivka (2019) udělala daleko větší radost.

Vířivka nás na sto šestatřiceti stránkách zavede do života asi padesátileté Heleny. Vrací se z výkonu trestu, po dvanácti letech a s pomocí své kurátorky sežene místo jako síla ve skladu na poště.  Chce začít od znova, s čistým štítem, bez zbytečného vysvětlování a objasňování.

Je jí ale jasné, že minulosti se stejně utéct nedá, a to zejména v okamžiku, kdy se do jejího čela postaví manžel…

Helena navazuje nové sociální vazby nejen s kolegyní Andulou, která ji v jistém smyslu nahrazuje dceru, se kterou nemá žádný kontakt, sbližuje se ale také s mužem Michalem.

Jak jsem zmínila hned v úvodu, Vířivka mě k sobě stáhla. Naprosto a totálně. Už dlouho se mi nestalo, že bych byla příběhem takto pohlcená. 
Příběh nás totiž nezavádí jen do života ženy, která se snaží po letech strávených ve vězení snaží získat znovu svou svobodu, svůj život, novou lásku a snad i svou bývalou rodinu, ukazuje nám také ale rodinná dramata, která mohou být několik let dokonale skrytá a okolí se po nich dozví až v okamžiku, kdy se stane vyhrocená a tragická událost.

Konečná ve Vířivce odkrývá naučené stereotypy, neschopnost odpoutat se od svého starého já, ale také daleko závažnější problém, kterým je domácí násilí – psychické i fyzické. Autorka zde také uvádí další otázky, podtémata a absolutně scestné fráze, které s domácím násilím úzce souvisejí, jako například: To přeci není možné, vždyť měla dokonalou rodinu a manžela/ku. On by toho nebyl schopen. Jak to vůbec může tvrdit a stěžovat si?, nebo naopak ze strany oběti: Můžu za to já, že je na mě zlý/á? Jsem neschopná/ý, nic nezvládnu.

Ve Vířivce se objevují i dvě postavy, díky kterým se dostaneme i do prostředí profesí, které mají s lidmi ve výkonech trestu co do činění – klinická psycholožka a kurátorka pro dospělé. Obě přinášejí do celého příběhu důležité střípky, který si pak vy, jakožto čtenář, můžete přidat k dotvoření celého obrazu o Heleně a jejím případu.

Ačkoliv se jedná o autorčinu knižní prvotinu, moc se mi její styl vyprávění a sestavení příběhu líbil. Měl návaznost, nepostrádal reálnost, žádný patos a ani přehnaný růžový happyend. 

Celou dobu mi vrtalo hlavou, kde vlastně nastane ten skutečný zvrat, v čem je, lidově řečeno, zakopaný pes. Přiznám se, takovou zápletku jsem opravdu nečekala. O hlavní hrdinku Helenu jsem se skutečně bála. A to už se mi u čtení knížky dlouho nestalo!

Jeden čtenář označil Vířivku dokonce za mrazivý český thriller. A já si s ním troufám souhlasit.

Hodnocení: 10 z 10

Ukázka z knihy

Sprcha. Má ji jen sama pro sebe. Zavírací! Rychle se svlékne a vleze dovnitř. Otáčí páčkou, nechá si dopadat proud vody na hlavu, i když ještě není úplně vyladěná na správnou teplotu. Ani trochu ji to nerozhodí. Tam se kolikrát sprchovala i ve studený. Tohle je opravdová svoboda! Tohle je luxus, kterej jí chyběl, a ona už si ho nenechá vzít. Chce se jí zpívat. Začne si potichu pobrukovat staré Marillion. Přidává na hlase. Přestane se kontrolovat a řve jak na lesy. Protože je sama. Sama sebou. Nikdo ji nevidí. A nepřipustí si, že by ji mohl aspoň slyšet.

Ve sprše stráví hodinu a má výčitky svědomí, že na ní hotel prodělá. A že africké ženy šetří každou kapku, protože voda je zázrak. Zabalí se do osušky a chvíli si lehne naznak do postele. Okamžitě usne a spí v kuse až do rána. Dokonce zmešká i snídani formou švédskýho stolu.

Další a další pokusy. Byty, které se Soňou prochází, se jí nelíbí. Občas žasne, co jsou lidi schopni pronajmout. Suterénní byt s ulomeným umývadlem a výhledem do zdi. Když makléř vyjmenovává přednosti tohoto bytu (levné poplatky, vybavení v ceně, absolutní klid), začne se Heleně zase dělat zle. Soňa ví, že ani tenhle byt to nebude. Koukne na Helenu, ta hypnotizuje mříže na okně. A sakra, tohle jí nedošlo. Radši pryč.

„A nemohla bych po těch bytech chodit sama? Vím, že vás tím hrozně zdržuju.“

„Je to moje práce. Možná by pomohlo, kdybyste přesně věděla, co hledáme.“

Helena to ví naprosto přesně. Domov.

 

zdroj ukázky: KONEČNÁ, Lucie. Vířivka. Praha: Motto, 2019. ISBN 978-80-267-1458-3.

Webové odkazy

Více informací o knize

Rozhovor s autorkou