komentář: Světový den divadla bez divadla

Dnes bychom měli oslavit Světový den divadla nejlépe přímo v divadle nějakým představením. Ale neoslavíme. Stejně tak jako většina světa.

Dvacátý sedmý březen je Světovým dnem divadla. Obvykle je slaven různými divadelními přehlídkami, soutěžemi, představeními.

U nás byl od roku 1994 spojován s oslavou divadelních umělců. Divadelní Ceny Thálie uděluje Herecká asociace v současné době ve dvanácti kategoriích (včetně speciálních cen) napříč dramaticko-uměleckými žánry: činohrou, baletem, operou či muzikálem. Odborné poroty každoročně ocení nejlepšího umělce a umělkyni, ocení zároveň i umělce za mimořádný přínos v dané oblasti. 

Tak tomu bylo až do roku 2018. Tehdy se Herecká asociace rozhodla přesunout udílení cen z březnového, a zcela pochopitelného, termínu, na podzim. Důvod? Ceny Thálie se prý udílely moc brzy po filmových cenách Český lev (asi dva týdny).

Je to škoda. Udílení Cen Thálie (mimochodem, Thálie byla podle řecké mytologie bohyně umění a múza) bylo podle mě vhodnější právě v březnu, kdy se slaví Světový den divadla.

Když už jsme u cen, Ceny Thálie nejsou jedinými cenami, které se divadelním umělcům udělují. Od roku 1992 do roku 2014 se udělovaly Ceny Alfréda Radoka. Ty ovšem přestaly existovat, přetvořily se ale v nové ocenění (Ceny divadelní kritiky).

V současné době se kvůli koronaviru nekoná nic. Žádné generálky, žádné zkoušky, žádná představení. Jsme bez kultury. V podstatě. Realita je naštěstí trochu jiná. 

Díky sociálním sítím a veřejnoprávním médiím se k českému publiku dostává kultura zprostředkovaně, před obrazovky. ČT Art uvádí záznamy inscenací a koncertů, Český rozhlas uvádí rozhlasové hry. 

I samotná divadla se přes sociální sítě připojují a (teď již jen samozřejmě po dvou!) streamují divákům mini talk show, koncert atd.

Snad už brzy budeme moct obdivovat umělce live, jako rýly lajf!

Tak, milé divadlo, hodně štěstí a zlom vaz!