Co činím, když náhodou nespím

Většinou patřím k těm lidem, co lehnou do postele a usnou do dvou minut. Občas mám ale takové záseky. I když jsem k smrti unavená a mám pocit, že bych usnula i za chůze, spánek mě ne a ne navštívit.

Nevím, jak bojujete proti nespavosti vy, jestli meduňkou, levandulí, uklidňující hudbou…

Počítání oveček, absolutní tma, zírání do stropu… nic z toho na mě prostě nezabírá, a tak jsem si včera řekla dost!

•          Dočetla jsem knížku
•          Vyčistila jsem si náušnice
•          Rozmotala sluchátka
•          Přetřídila dva šuplíky papírů
•          Poskládala ponožky
•          Dopsala jednu práci
•          Napsala seznam restů
•          Přerovnala knihovnu
•          Nalakovala jsem si nehty

A ve dvě jsem usnula jako špalek.

Jestli byl někdo ze sousedů taky vzhůru, tak si musel myslet, co ta ženská bláznivá v tuhle hodinu provádí…?!

A tak jsem si tak uvědomila, že nějaký ten biorytmus je vlastně docela důležitý… Já jsem typická sova, v noci mi nevadí být dlouho vzhůru, můj mozek jede na plné otáčky. Ráno ale potřebuji spát. 

Dlouho spát.

Vysvětlete to, prosím, celé společnosti, aby nebyla nastavena pracovní doba na brzké ranní hodiny, tak jak to máme ještě z doby císaře Františka Josefa.

Kdyby byl Franz Josef taky sova, a ne ranní skřivan, vsaďte se, že bychom pracovat začínali až tak po deváté hodině ranní…

Konec hlášení!