Petra Dvořáková – Já jsem hlad
O anorexii se naštěstí už hodně mluví a bojuje se proti ní. Velmi silně působí prožitky lidí, kteří s nemocí bojovali osobně. Kniha Já jsem hlad je jednou z nich.
Autorku Petru Dvořákovou (*1977) jsem vám na blogu již
představila, a to v její mimořádně úspěšné knize Dědina (2018). Nyní čtu
její nejnovější knihu Vrány (2020) a v na poličce na mě čeká ještě její
Chirurg (2019).
Ve svých knihách zpracovává Dvořáková často témata a místa,
která se jí buď osobně dotkla, nebo jsou jí velmi blízká. Výjimkou není ani
kniha Já jsem hlad (2009), která je její autobiografií, její zpovědí. Petra
Dvořáková totiž anorexií trpěla a snad úspěšně se z ní vyléčila.
Nečekejte ovšem nějaké sebelítostivé vyznání o tom, jaká je
autorka chudinka a jak je svět vůči ní nespravedlivý.
Dvořáková čtenářům poodkrývá už své dětství, ve kterém
můžeme spolu s ní spatřovat začínající problémy se sama sebou, s matkou, se
sebevědomím a se sebepřijetím.
Snaží se také laické veřejnosti vyvrátit zjednodušené fráze
o anorexii, vysvětluje, že spuštění nemoci je velmi dlouhodobý a komplikovaný
mechanismus, který může mít opravdu fatální následky. U samotné Dvořákové
anorexie naplno propukla až v dospělosti, kdy zažívala velmi stresovou
situaci.
Ke knize a ke psaní zde autorka přistupuje jako ke psaní
deníku. Uvidíme tu tedy její aktuální věk, výšku a především
váhu.
Dvořáková ale v Já jsem hlad upozorňuje na vnímání
ženskosti jako takové. Vzpomíná, jak v dospívání objevovala svoji sexualitu
a jak přijímala fakt, že se proměňuje z dívky v ženu. Otázka
dospívání je v celé knize vůbec velmi výrazná.
Vzhledem k tomu, že je příběh boje s anorexií vyprávěn
velmi citlivě a přitom jasně a bez zbytečného patosu či lítosti, může Já jsem
hlad sloužit i jako kniha s biblioterapeutským účinkem, a to jak pro
samotné pacienty, tak pro jejich blízké, kteří prožívají léčbu s nimi.
Petra Dvořáková se o svém životě a anorexii rozpovídala i v televizním
pořadu 13. komnata.
Hodnocení: 10 z 10
Komentáře
Okomentovat