Sofia Lundberg – Červený adresář
Švédská spisovatelka Sofia Lundbergová vtrhla na český trh svým debutem Červený adresář. Kniha z roku 2017 se zařadila do Edice světových bestsellerů a já ji dostala jako dárek.
Po přečtení tiráže mé nadšení z dárku lehce povolilo, nejsem
vášnivá čtenářka červené knihovny a obsah zněl poměrně jasně. Romantické a
dojemné vzpomínání staré paní na mládí a lásky. Nicméně jsem se nenechala
odradit a do Červeného adresáře jsem se začetla.
Děj nás zavede do švédského Stockholmu, do bytu, který obývá
šestadevadesátiletá Doris. Střídají se u ní pečovatelky, přes Skype komunikuje
se svou praneteří Jenny do Spojených států a začíná listovat červeným
adresářem, který dostala od tatínka k desátým narozeninám, to se psal rok
1928.
Dětství neměla Doris jednoduché, otec zemřel na otravu krve
a matka ji ve třinácti letech poslala do služby. Jako služka se se svou paní
dostala až do Paříže. Tam si ji vyhlédl módní dům a Doris se stala manekýnou. V adresáři
se postupně objevují všichni důležití lidé, které Doris za svůj život potkala.
Setkáme se zde i s další manekýnou a blízkou přítelkyní, pocházející z Česka,
Eleonorou Peštovou. Do adresáře si Doris i jména svých lásek. První platonickou,
ale přesto hlubokou, prožila s homosexuálním malířem Göstem. Osudovou
láskou však pro ni byl Allan Smith. Láska, která vydržela navzdory osudu, a
přesto nebyla naplněná. Za Doris přijíždí po smrti jejich matky i mladší sestra
Agnes – babička Jenny.
Zajímavé je, že ke každé kapitole o blízkých, následuje
i další kapitola o jejich skonu.
Děj se v podstatě mísí. Pasáže vzpomínání a vyprávění příběhů
se setkávají se současností, s rozhovory mezi Doris a Jenny.
Doris se po zdravotních komplikacích dostává do nemocnice,
vzpomínání je pro ni velmi náročné, ale přesto vypravuje a vnořuje se dále do
paměti. Její poslední dny jsou přeci jen šťastné, podaří se jí (alespoň přes
web kameru) spojit s Allanem. S tím Allanem, se kterým prožila krátký
milostný románek, se kterým se přes půl století nesetkala, se kterým se ale nikdy nepřestali
milovat.
To je ve stručnosti děj knihy Červený adresář. Samotný
příběh je jistě zajímavý, autorka se odkazuje na vzpomínání její pratety Doris. Knížka je čtivá, spokojená jsem byla i s překladem, o který se postarala Karolína
Kloučková. Na můj vkus byl ale příběh zatížen až moc patosem.
Knihu bych doporučila ženskému okruhu čtenářek, a především těm, které
mají rády milostné příběhy a romány. Ideální dárek k Vánocům pro maminky a
babičky. Nicméně, můj šálek kávy to není...
Hodnocení: 7 z 10
Komentáře
Okomentovat