Roman Helinski – Továrna na vafle
Továrna na vafle je občas přirovnávána k Orwellově Farmě zvířat. Viděla jsem v ní podobnost i já? Dozvíte se v recenzi.
Továrně na vafle se podařilo vzbudit rozruch hned při jejím
vydání v roce 2017.
Nizozemský autor Roman Helinski (*1983) zaujal už svým
debutem Květák z Černobylu (2014).
Továrna na vafle, o jejíž český překlad se postarala Blanka
Juranová, se stala jakousi fraškou, smíchanou s trochou sci-fi, utopie,
groteskou a klasickým románem. A sakra dobře se tenhle mix četl.
O čem tedy Továrna je?
V nizozemské továrně se vyrábějí vafle. Každý
zaměstnanec má přesně určenou práci i směny. Všichni berou svoji práci automaticky,
nezabývají se jí a mají tak čas babrat se ve svých i cizích životech. Ale jen
rétoricky. Sami nejsou schopni se sebou něco dělat. V práci jim vlastně
nic nevadí, kromě nasládlého vzduchu, který je po celé továrně a kvůli kterému
se jim kazí zuby.
Poklidnou atmosféru rozčeří příchod nového zaměstnance Arka
Narovského. Tento mladý pohledný urostlý a tajemný muž všechny přitahuje. Říká
o sobě, že byl vojákem na Blízkém východě a budí respekt nejen svými názory,
ale také chováním. Nebojí se postavit trochu slabošskému řediteli, probouzí
v kolezích touhu po změně.
A tady by mohla skončit první rovina románu. Druhá už je o
poznání bizarnější.
Ve druhé linii totiž dochází k několika zásadním zvratům.
Tím prvním je rozhodně jakési vzbouření zaměstnanců proti kazícím se zubům. A
kdo jiný než Arko Narovski by měl jít příkladem a zkažené zuby si bez umrtvení vytrhat.
Následovat ho budou i ostatní zaměstnanci, protože co řekne a udělá Arko je
přeci to nejlepší. (Ano, v této části čtení mi moc dobře nebylo, neboť na
následujících stránkách je velmi naturalisticky popsáno trhání zubů bez
umrtvení všem zaměstnancům.)
Tím druhý zvratem je požár továrny. Obnoví se výroba? Změní
se pozice zaměstnanců? Dokážou se zaměstnanci ozvat sami, nebo budou spoléhat
na Arka? A jak se k celé situaci postaví ředitel? A co si počnou zaměstnanci,
když Arko nenápadně potichoučku zmizel?
Helinski v Továrně na vafle nabízí řadu figurek, které
jsou nám dobře známé i z našich životů a běžných situací. Možná s podobnými
postavami také dokonce pracujete. Najdeme tu snaživce, ztroskotance,
sebestředné i podpantofláky.
Při psaní se autor inspiroval zážitky z doby, kdy on
sám brigádničil v továrně na vafle a v detailních popisech zařízení
je to znát.
A v čem je tedy podobnost s Farmou zvířat od
George Orwella? Podobnost je jistě v ovládání a v manipulování lidí, které je postupné a
zcela dobrovolné. Otázkou je, zda to v Továrně vlastně lidem vadí, nebo
jestli dokonce chtějí být ovládáni.
Přiznám se, že osobně mi Továrna jako druhá Farma nepřipadá.
Ne snad, že by nebyla dobře napsaná, ale jednoduše nebyl děj tak přesný,
adresný a burcující. I podle různých komentářů ji mnozí čtenáři vnímají jako
legrační a vtipný román a nic závažnějšího v ní nevidí.
Každopádně jsem se ale u čtení zamyslela (a chvílemi i
zhnusila). A to mě u knížek baví a vnímám to jako velké plus.
Hodnocení: 9 z 10
Ukázka z knížky
A znovu hluboký povzdech Baculaté Gerdy, jenže se ztratí
v ohlušujícím přitakávání celé kantýny.
Tak jednoduché to je, tak rychle to jde. Arka řekne, aby byli proti Wannesově výpovědi, a tak jsou taky proti. Pár lidí ještě bude pro, pár jich nebude mít žádný názor, většina je však
proti. I Patrick je proti. Vždycky se staví do opozice, ale když
přijde na lámání chleba, připojí se k ženským, o něco rychleji,
než by prospívalo jeho reputaci ve výrobně.
Baculatá Gerda pořád přechází po jídelně. „Lidi,“ zkouší.
„Zůstaňme v klidu. Ředitel má pravdu, ne? Wannes už měsíce
nepracuje tak, jak by měl.“ Oni ji ale neposlouchají, mají oči
jenom pro Arku Narovského.
„Wannes patří mezi nás,“ křičí Patrick.
„Jo, pracuje ve fabrice dýl než všichni ostatní,“ připojí se
k němu Julie.
Arka povídá: „Musíme něco udělat.“
„Ale co?“ ptají se tiché dámy.
„Stávkovat,“ prohlásí Arka rozhodně.
„Lidi, v klidu,“ zvolá Baculatá Gerda.
„Stávkovat, jo,“ opakuje Patrick přeskakujícím hlasem.
„Jdem za ním do kanceláře.“
Mezitím všichni vstali. Gertička povídá: „To je teda vzrůšo.
Stávkovat.“ Usměje se na Patricka, on jí však úsměv neoplatí. Nejprve se dívá nevrle a ani ne za pět vteřin rozčíleně. Ještě
několikrát vykřikne: „Stávkovat!“
Plameny nejprve přeskočí z pohovky na koberec, potom na
závěsy a na skříň a než se člověk naděje, hoří celý dům.
zdroj ukázky: HELINSKI, Roman. Továrna na vafle. Přeložila Blanka JURANOVÁ. V Praze: Plus, 2018. ISBN 978-80-259-0952-2. s. 60
Komentáře
Okomentovat