Jelena Bočorišvili – Hlava mého otce
Hlava mého otce – Čtyři stenografické romány je jakousi zpovědí gruzínské autorky. Co jsem se díky ní o Gruzíncích a jejich zemi dozvěděla? Dočtete se v recenzi.
O autorce Jeleně Bočorišvili (*1961), která od 90. let žije
v Kanadě, jsem před přečtením románu nikdy neslyšela. Z Knižní databáze
jsem se jen dozvěděla, že Hlava mého otce (2018) není její první knihou.
Debutovala již v roce 2008 románem Faina aneb Příběh klavíru. O český překlad
obou knih se postaral Libor Dvořák.
Jak jsem již zmínila v úvodu, Bočorišvili je
spisovatelka gruzínského původu a ačkoliv již několik let žije mimo svoji
rodnou zem, ve své tvorbě se k ní, její historii i místním obyvatelům, vrací. Hlava mého otce není výjimkou.
Kniha se skládá ze čtyř stenografických románů.
První román – Hlava mého otce, je vlastně román v dopise. Otec zde píše svému dospělému synovi do Kanady. Syn se chystá poprvé nasvítit zemi svých předků. Jedná se o velmi citlivou a intimní zpověď rodinné historie, do které nejednou zasáhla tragédie i politika Sovětského svazu. V tomto románu můžeme vidět i některé autobiografické prvky; Bočorišvili emigrovala do Kanady v roce 1992, kdy v Gruzii probíhala občanská válka.
Ve druhém románu – Opera, nás autorka zavádí k příběhu muže,
který skládá libreto opery. Ta rámuje celý druhý román. Muž řeší profesní i
soukromou krizi, zejména pak nešťastnou lásku. V tomto příběhu se také
řeší následky války.
Sověti – to je název třetí románu. Ve zkratce se vlastně
jedná o ságu rodiny Gomarteli. Stejně jako v podobných rodinných ságách, i
zde autorka vykresluje osudy několika generací. Hrdinové jsou vystaveni životním
zvratům. Celý příběh je podkreslen ještě represivním sovětským režimem.
Závěrečný román Faina v podstatě navazuje na autorčinu
první knihu Faina aneb Příběh klavíru. Faina je jen jednou ze tří ženských hrdinek
rodinné ságy (stejně jako v Sovětech). Tady jsem viděla podobnost s generačními
romány Aleny Mornštajnové, či s knihou Marie a Magdalény od Lenky Horňákové-Civade.
Čtvrtý román se mi četl nejlépe.
Pokud bych knihu Hlava mého otce měla shrnout, řekla bych,
že tiráže nelhaly. Jelena Bočorišvili zde opravdu dokázala vykreslit složité a
různorodé povahy Gruzínců. Bohužel mám pocit, že autorka vložila to textu tolik
emocí, že pro mě bylo velmi obtížné občas textu a ději porozumět a pochopit ho.
Komentáře
Okomentovat