Filmotipy: Toman
recenze: Toman nám dokáže, že historie není jen černá nebo bílá
Vítám vás u nové rubriky Filmotipy. Nebudu vás zde seznamovat jen s novinkami, na které můžete zajít do kina, představím vám také starší a staré filmy, které, alespoň podle mě, stojí za to vidět.
Začneme ale aktuálním snímkem, na který stále můžete zajít
do kin. Film Toman měl premiéru 4. října 2018. Režie se ujal Ondřej Trojan,
zkušený filmový matador, producent a režisér, který má na svém kontě filmy jako
například Želary či Občanský průkaz. Jak sám prozradil, realizaci Tomana
připravoval několik let.
Děj samotný je založen na skutečných historických postavách,
událostech, archivních materiálech i vzpomínek pamětníků. Ocitáme se v Československu v roce
1945. Blíží se konec války, řeší se, jakým směrem bude naše země směřovat a jak
se rozdělí moc. Také se ale řeší otázka židovských obyvatel, kteří přežili
nacistické běsnění, ale nemají se kam vrátit. Ačkoliv je film doplněn titulky,
kde a v jakém roce se právě nacházíme, začátek filmu pro mě byl trochu
překombinovaný. Dostáváme se ze Zakarpatské Rusi 1945, do pražského vězení
v roce 1948, poté hned do válečného Londýna k české exilové vládě.
Je to ale logické, neboť Zdeněk Toman, hlavní postava filmu,
všechna tato místa důvěrně znal.
O Tomanovi toho ale víme paradoxně poměrně málo. Slovensko
maďarský Žid, kterému se podařilo utéct včas do Londýna, kde se zapojil do
exilové vlády. Po válce se stal repatriačním úředníkem na Zakarpatské Rusi.
Poté si ho komunisté vyhlédli a nabídli mu místo vedoucího odboru zahraniční
rozvědky. Ač možná nebyl přesvědčený komunista, brzy získal potřebné kontakty,
a hlavně téměř neomezenou moc.
Byl to především obchodník. Kšeftman. Hrál na všechny strany
a s každým. O velké peníze i život. A nezapomněl při tom ani na sebe. Se
ženou Peslou (polská Židovka) žili život privilegované smetánky.
Na druhou stranu, a to je možná nejdůležitější moment celého
jeho působení v politice, díky němu přešlo přes naše území několik set židovských
uprchlíků, které by jinak čekal pracovní tábor na Sibiři. Ačkoliv si to od
americké organizace nechal tučně zaplatit, zachránil jim tím prakticky život a
umožnil tak přechod do Izraele.
Politická situace té doby byla ale neúprosná. Jak se říká,
každá revoluce nakonec začne požírat všechny své tvůrce. Toman se ocitá
v nemilosti komunistů (na všechny má kompromitující materiály, má vazby i
na západní svět,…). Je uvězněn, mučen. Z pankrácké věznice se mu nakonec
podaří utéct a přes Rakousko se dostane do Venezuely.
Jeho příběh je prostě neuvěřitelný. Neuvěřitelné jsou ale
také osudy dalších aktérů. Jeho žena Pesla neunese tlak komunistů a,
v době, kdy byl Toman vězněn, spáchá sebevraždu. Jejich syn Ivan putuje do
nové rodiny (je vydáván za nalezence bez rodičů), dostává novou identitu a
tragicky umírá jako náctiletý.
K filmu samotnému nemám co vytknout. Tvůrci divákům dali
možnost, aby si vytvořili o Tomanovi vlastní názor. To se málo kdy vidí a já jim za
to tleskám!
Snímek měl spád, kamera si pohrála s detaily. Velmi se
mi líbilo, že tvůrci použili dobové audio a video nahrávky a proložili tím
snímek.
Samotnou kapitolou jsou kostýmy, líčení a dobové kulisy. Točilo
se v reálných budovách a interiérech, a to je samozřejmě jenom výhoda. Kostyméři
a maskéři rovněž odvedli skvělou práci. Výběr herců podřídili tvůrci také tomu, aby byli představitelé podobní svým skutečným postavám.
Upřímně, musím říct, že film byl pro mě velmi silný zážitek,
který se mi vryl hluboko pod kůži. Neuvěřitelný příběh! Pokud můžete, běžte na
Tomana také!
Česká republika/Slovensko, 2018
Režie: Ondřej Trojan
Hodnocení: 10 z 10
TomanČeská republika/Slovensko, 2018
Režie: Ondřej Trojan
Scénář: Zdeňka Šimandlová, Ondřej Trojan
Kamera: Tomáš Sysel
Hrají: Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Kristýna Boková, Stanislav Majer, Marek Taclík, Roman
Luknár, Lukáš Latinák, Táňa Pauhofová a další
Komentáře
Okomentovat