My dva a stan

Nemám ráda klišé. Ale občas jim podlehnu. Jako letos o prázdninách. No řekněte, koho by nezlákala představa západu slunce v objetí svého milovaného, kolem vás příroda, ticho, všechno bez příkras, zbytečného make-upu a elektřiny.

Beskyde, Beskyde!

Na počátku byla věta...

„Jel bych na dovolenou pod stan,“ prohlásil můj muž v době, kdy se ještě na polích válely zbytky sněhu, a se zaujetím sledoval, jak se na oznamovací větu budu tvářit.

Ačkoliv si troufnu říct, že nejsem žádná choulostivka, vznesená tužba mě trochu zaskočila: „Proč ne, klidně můžeme. Bude to romantické,“ odpověděla jsem a myslela jsem to zcela vážně. „Jen je potřeba vyrazit tak v červnu nebo v červenci, dokud nejsou chladná rána a počasí je takové jistější,“ namítla jsem.

Nepatřím zrovna mezi svědomité a včas se připravující lidi, proto mě fakt, že chceme jet pod stan, že pomalu končí srpen a nemáme zatím ani vybraný kemp a co je hlavní, že nemáme ani stan, moc nerozházel. A to i přes to, že jsem si byla moc dobře vědoma toho, že počasí už nebude úplně přívětivé, a že kromě stanu bude potřeba přibalit ještě spoustu věcí.

 „Tak jak s tím stanem?“ prohodil muž v okamžiku, kdy se náš rozhovor stočil na téma dovolená.

„No, já s tím počítám, jen je potřeba sehnat stan a kemp.“

Ve stanu jsem všeho všudy byla dvakrát. Ani jedou jsem ale nemusela nijak extra řešit, jak stanování přežít. Vždy tam byl totiž někdo zodpovědnější a povolanější.

Tentokrát to bylo pouze na nás – abychom neumřeli hlady, abychom během větru nepřišli o stan a střechu nad hlavou a abychom ho vůbec zvládli postavit.

Nakonec padla volba na kemp ve Frenštátu od Radhoštěm. Beskydy, Karpaty a celkově Valašsko pro nás bylo neprobádané území.

A tady vznikl menší zeměpisný zádrhel v komunikaci. Můj muž si celou dobu myslel, že jedeme ke Zlínu – do Karpat. V okamžiku, kdy jsme míjeli ceduli s označením: MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ, mírně znejistěl.

„My nejedeme ke Zlínu?“

„Nejedeme, jedeme přeci do těch Beskyd, jak jsme se domluvili?“ pravila jsem s úsměvem, neboť jsem si myslela, že mě muž zkouší a dělá si ze mě legraci.

Nedělal. Byl skutečně přesvědčený, že jedeme obdivovat krásy toho jižního Valašska. 

Snad mi už odpustil a dovolenou si užil. 😉

Po D48 hurá do Beskyd!

Stan (love)story 

Ubytování jsme měli vybrané dva dny před odjezdem. V kempu jsme měli strávit celkem tři noci, pak jsme měli přejet blíž k hranicím a ubytovat se v apartmánu. Přeci jen, abychom se pořádně vyspali, romantiky si kempu za ty tři dny užijeme až až.

Dalším bodem bylo zajištění našeho mobilního bydlení – stanu. Nejprve nás napadlo si stan půjčit. Ovšem, tím, že jsme na dovolené chtěli ještě pokračovat i bez stanu, by se nám půjčovné prodražilo. Navíc jsme si řekli, že když se nám kempování zalíbí, zopakujeme si ho i za rok.

A tak nezbývalo nic jiného, než si stan koupit. Do obchodů jsme vyrazili v pátek, v sobotu dopoledne jsme odjížděli na dovolenou. Cíl byl tedy jasný: sehnat stan za každou cenu.

Ještě že se mezi těmi všemi prodavači našel jeden ochotný a trpělivý, který nám vysvětloval rozdíly mezi tyčkami ke stanu s takovým zaujetím, že to člověka nutilo k úsměvu. A stal se zázrak, předvedl nám dva stany různých značek, které přesně splňovali naše požadavky.

„… takže je úplně jedno, jaký stan si vyberete,“ dodal prodejce vesele. Sakra, proč musejí mít na výběr dva? To nemůžou mít jen jeden? nadávala jsem v duchu, protože rozhodnout se je pro mě – jakožto váhu, skoro mučivá situace. Nakonec, asi po třicetiminutovém vybírání, zvítězil stan české značky. Jsme přece vlastenci, že jo… Plynovou bombu, ešusy a vařič jsme naštěstí měli.

Našemu romantickému stanovému dobrodružství pod beskydským nebem tedy nic nebránilo.

Do kempu jsme dorazili poslední prázdninový víkend. Bylo krásně, slunce svítilo, všude plno dětí, lidí, hmyzu, myší. Prostě kemp (odbočka stranou – pokud si myslíte, že stanování v kempu je nejlevnější způsob ubytování na dovolené, vyvedeme vás z omylu; za tři noci jsme my dva dospělí lidi se stanem a s osobním autem zaplatili necelých 1 000 Kč).

Našli jsme si ideální plácek – u plotu a pergoly, blízko do kuchyňky i do umýváren. Všude kolem nás se tyčily perfektně postavené stany těch nejlepších značek, s kvalitním kempingovým vybavením. 

Hlady jsme neumřeli

Nabuzeni snad těmito sousedy, vjela do nás síla stavitelů, jež se mohla směle rovnat síle architektů starověkých pyramid.

Odvážně jsme vytáhli z vaku všechny propriety, natáhli hlavní plachtu a postupně zasunovali ty nejlepší a nejpraktičtější tyčky, jak nám doporučil pan prodavač, do tunýlků. Škoda, že nám také neporadil, jak stan postavit...

Po pár minutách, kdy jsme se vařili ve vlastním potu, nám došlo, že soudruzi z NDR udělali někde chybu. Lidé z ostatních stanů po nás už soucitně pokukovali. My jsme se ale nechtěli vzdát! Začali jsme od začátku, s pomocí techniky. Jenže, ani všemocný strejček Google, ani obsáhlý YouTube nám nedokázaly pomoci.

Pomalu jsme začali propadat zoufalství, začala se nad námi stahovat mračna. A to doslova. Nebe zežloutlo, začalo hřmět. Ačkoliv jsme se stále snažili zachovat veselou mysl, chmury na nás pomalu dosedaly.

Nakonec se ale podařilo, i když by asi nevyhrál soutěž o nejlepší stan roku, a my mohli strávit naši první společnou stanovou noc.

Bydlíme!

Vzpomínáte si, jak jsem říkala, že je lepší na dovolenou vyrazit dřív, třeba v červenci? Přesně na to jsme si vzpomněli druhou noc, kdy se nebe opravdu zatáhlo a dva dny a dvě noci lilo jako z konve a teploty z tropických třicítek zmizely na bídných 12°C.

Inu, září bývá nevyzpytatelné, říkali jsme si, když jsme se ve stanu hřáli pod navlhlými a studenými věcmi i v okamžiku, kdy jsme nasávali teplo z elektrických přímotopů, které byly k dispozici ve společenské místnosti v kempu.

Prší, prší...

Po třech nocích ve stanu nás čekala postel v apartmánu. Suchá, teplá, pevná.

Zasloužená odměna - postel!

Nemám ráda klišé, ale někdy jim ráda podlehnu. Dovolená ve stanu je krásná a romantická, i když prší! Za rok jedeme zase! Ale postel je postel… 😊

Soutěžím s Mall.cz