Stabilita zpožděnky

Zpožděnka – pamatujete si na lísteček, který vypadá jako jízdenka a vydává se, když se autobus nebo vlak zpozdí?

zdroj obrázku: https://pixabay.com

Já si pro ni chodila obvykle ve chvíli, kdy měl autobus ráno zpoždění kvůli zacpanému městu, a hrozilo, že nestihnu začátek hodiny na gymplu.

Vždy, když nám řidič podával lístek udávající několik minut zpoždění, hlodal ve mně pocit záškoláka.

Co kdybych si zpoždění ještě trochu natáhla? Skočila si do obchodu pro svačinu, nebo se jen víc zdržela a zapovídala se s ostatními zpožděnými spolužáky v šatně.

Teď už se přiznat můžu, je to promlčené. Občas jsem podlehla a zdržela ještě o pár minut déle. Zvláště, když byla první hodinu třeba matematika nebo fyzika.

Dnes ráno jsem jela autobusem. Autobus měl zpoždění. Děti si šly pro zpožděnku. Já ji tentokrát nechtěla. Užívala jsem si pocit, že nemusím, protože jsem dospělá (nakonec jsem si ji vzala pro ten nostalgický pocit…). J

Už během jízdy ucpaným městem jsem vyslechla jeden telefonní hovor mladé slečny – středoškolačky:

„Hele, bus bude mít zpoždění. Tak já si skočím pro zpožděnku, zajdu ti do Billy pro tu svačinu. Už teď máme deset minut zpoždění, takže v klidu. A první hodinu máme stejně ájinu, tak to nevadí.“

Jsou prostě věci, které se nemění.

Zpožděnky jsou prostě stabilní.

A děti taky!