komentář: Jízdenkový experiment

Ještě dnes existují města, kde se jízdenky v MHD musejí klasicky štípnout jen ve strojku u řidiče. Pokud to nevíte a nastoupíte až do zadní části trolejbusu, může nastat malinký problém. A to se právě dnes stalo jedné ženě.

Pondělní ranní spoje bývají vždy plné. A je jedno, zda se jedná o emhádéčka či vlaky nebo klasické linkové autobusy.

Všichni se ženou do škol a do práce, a urvat minimální prostor pro cestu v MHD je někdy až nadlidský výkon. Obzvláště spoje kolem osmé hodiny ranní bývají nabité k prasknutí.

Dnešní pondělní ráno v trolejbusu se nijak nelišilo od těch ostatních. Lidé s taškami a s kufry, překvapeni prvními ranními mrazíky, vybaveni tlustými bundami a šálami, narváni od konce autobusu až k řidiči, čekali, až se řidič rozjede vstříc pracovním a školním povinnostem.

Mladá žena nastoupila předposledními dveřmi, v ruce svírala lístek a marně se rozhlížela po automatickém strojku, jenž by jí jízdenku označil. Zoufale se zeptala jedné cestující. Odpověď, že je možné lístek označit pouze u řidiče a při pohledu na přeplněný trolejbus, se jí udělalo trochu mdlo.

Co teď? Prodrat se až dopředu k řidiči bylo nemožné, vystoupit z trolejbusu a nastoupit předními dveřmi už za jízdy taky jaksi nešlo. V tom se celé situace ujala mladá holčina: „Ukažte, pošleme jízdenku po lidech dopředu. Filipe, na, pošli to dál dopředu, ať to označí,“ řekla a podala jízdenku kamarádovi. „Jasně, uděláme takový sociální jízdenkový experiment,“ dodal s úsměvem a podal jízdenku dál.

A tak se z podávání jízdenky udělal řetěz a stejně tak, jak se předávala jízdenka, předával se mezi lidmi i úsměv se smíchem. Jejich podmračené pohledy, naštvané pondělím, se náhle proměnily.

Asi za minutu se označená jízdenka vrátila zpátky k mladé ženě.

Vida, sociální jízdenkový experiment se vydařil. 

Jeden dobrý skutek = mnoho usměvavých lidí.

Tak hezké pondělí!

zdroj obrázku: https://pixabay.com