Viktorie Hanišová – Houbařka
Na Houbařku jsem slyšela samou chválu. Stejně jako na další knihy Viktorie Hanišové. Dostála knížka oslavných slov i v mých očích? Přečtěte si recenzi.
Viktorii Hanišovou (*1980) jsem prvně zaregistrovala díky její Anežce (2015). Příběhu
vztahu dvou žen – ženy, která tolik touží po dítěti, že si sama adoptovala
romskou holčičku, a právě Anežky, oné romské holčičky.
Na
tematiku a problematiku rodičovství a vztahu mezi rodiči a dětmi navázala
Hanišová knížkou Houbařka z roku 2018. Stejné téma zmiňuje i
ve svém nejnovějším románu Rekonstrukce (2019), kterým tak ukončuje volnou
trilogii.
Houbařka
alias Sára alias Sisi – to je hlavní hrdinka celého románu a zároveň jeho
vypravěčka. Mladá žena, která bydlí ve staré rodinné chalupě
na Šumavě blízko Sušice sama a živí se sběrem a prodejem hub do blízké hospody
U Muchomůrky.
Se
Sárou se setkáváme v okamžiku, kdy je bratry povolána do nemocnice
k umírající matce. Po jejím pohřbu se vrací zpět do svých pošumavských
lesů. Sára nám vypráví příběh nejen svůj, ale také své rodiny. Vzpomínky na
rodiče, bratry, dětství a především na traumatickou událost, která celou rodinu
poznamenala na celý další život.
Vzpomíná
na mámu, která, jakožto manželka úspěšného muže, byla ženou
v domácnosti a vedla ji pečlivě a svědomitě, až do jednoho dne, kdy se to
vše zvrtlo, na bratry Evžena a Milana, se kterými už dávno nekomunikuje.
To vše kvůli sexuálnímu zneužití, které rozpoutalo v rodině slet
několikaletých událostí, jež vyvrcholily Sářiným pokusem o sebevraždu a
následným léčením v psychiatrické léčebně. Na tohle všechno Sisi/Sára teď, už jako vyrovnaná a samostatná žena, vzpomíná a je odhodlána překročit poslední
prahy nejistoty a pustit se do nového života a vztahů.
Houbařka
odkrývá řadu problémů, které se objevují i v českých rodinách, alespoň
podle statistik, bohužel čím dál častěji. Sexuální zneužívání dětí v rodině je dost choulostivé a silné téma. Hanišová ho ale v Houbařce
zpracovala velmi empaticky a s citem.
Knížka
by určitě šla použít jako literatura s biblioterapeutickým účinkem a to
nejen pro starší věkové kategorie, ale také pro čtenářky/čtenáře ve věku hlavní
představitelky.
Dále
zde Hanišová poukazuje na tabuizované problémy v rodině, upozorňuje na
bariéry, které se tvoří v rodinách kvůli mlčení a přetvářkám.
Hanišová
ve své Houbařce líčí další téma, které vás nenechá chladnými. A ať budete či
nebudete chtít, zasáhne vás. To prostě Hanišová umí.
Hodnocení: 10 z 10
Ukázka z knihy
Matka stiskla dlaně obou synů a opět něco zasípala. Slova, která se jí pomalu drala z úst, prokládala
suchým kašlem. Bratři jí hleděli do očí a na souhlas
pokyvovali hlavou. Seděla jsem od nich příliš daleko,
abych matce porozuměla. Na okamžik mě napadlo, že
se k nim připojím, že se ji pokusím obejmout a políbím ji na čelo, vždyť jsem přece taky jedna z nich,
matčina jediná dcera, její holčička, ale nechtěla jsem
rušit tu dokonalou symetrii. Beztak pro mě u její postele nezbylo dost místa. Evžen matku pohladil po vlasech, sklonil se k ní a něco jí zašeptal do ucha. Matka
krátce pozdvihla koutky úst a oči se jí sotva znatelně
zaleskly. I Milan se k ní sehnul a přilepil svou tvář
na její. Měla jsem pocit, že v tomto těsném spojení
zkameněli. Obraz mě silně dojal. Takhle se má umírat,
pomyslela jsem si, v objetí se svou rodinou, takhle
má končit skutečná tragédie. Byla to katarze se vším
všudy. Vznešenou atmosféru jsem kazila pouze já,
voyeurka, na kterou žádná ruka nezbyla.
Bratři s matkou zůstali v pevném objetí pár minut.
Matka ještě sem tam něco zadrmolila. Dívala jsem se
z okna po střechách, na kterých se lesklo slunce. Radši
bych už byla zpátky na Šumavě.
Když jsem na ně znovu pohlédla, bylo už po všem.
Monitor nad matčinou hlavou se rozburácel a do pokoje vběhla sestra, tentokrát už bez gumových rukavic.
Strhla z matky velkorysou drapérii, přiložila jí na voskovou kůži dlaně s propletenými prsty a zakřičela na
bratry, ať ustoupí. Poslechli ji, na tváři vyplašený výraz.
Komentáře
Okomentovat