Už abych!

Už abych směla rozhodovat o svém životě.
Zcela svobodně a o samotě.
Bez výčitek a nářků,
které teď jsou mi okovy.

Už abych se naučila stát si za svou pravdou.
A nekývat jen tak hlavou,
jako loutka, co držíš v rukou ty.

Už abych uměla neřešit ty zlé řeči,
které dřímou v lidech,
a které stejně nikdo nikdy nepřesvědčí
o jejich omylech.

Už abych dokázala, říct svůj názor otevřeně.
Tak, jak se to hodí k dospělé ženě,
a nehádala se o každé slůvko.
A i když bylo by mi třeba úzko, věděla bych,
že stojím pevně,
ve svých pocitech.

Už abych znala svoji cenu,
a nehledala ji ve skleničce po vínu,
už abych se proměnila v tu ženu,
co žije život svůj a ne život popsaný v románech.

- červenec 2018 - 

autorka básně: Dominika Podvolecká